Příběhy

Před rokem v létě jsme měli s mojí babičkou plány na prázdniny, jak budu část prázdnin trávit u ní, ale bohužel babička měla mozkovou příhodu a ochrnula na celou pravou stranu těla a přestala mluvit. Lékaři jí nedávali moc velkou šanci, že přežije. Po překonání nejhoršího období se stav babičky pomalu začal zlepšovat, začala postupně mluvit, ale byla stále ochrnutá. Snažil jsem se co nejčastěji chodit za ní do nemocnice. Babičku jsem krmil, nosil jí dobroty a pomáhal rozcvičovat ruku. Když babičku přeložili na LDN v Kutné Hoře, tak jsem za ní nemohl jezdit tak často, přesto jsem se ale snažil jezdit co nejčastěji. Občas jsem se vypravil i sám bez rodičů, když nemohli, protože byli v práci. Babička vždy měla velkou radost, když jsem přijel na návštěvu a povídal si s ní nebo jí četl knížku.

Babička byla moc statečná a své nemoci odolávala půl roku, potom se její stav pomalu začal zhoršovat a přidávaly se další komplikace. Po týdnu tvrdého bojování babička bohužel zemřela. Teď už za ní chodím na návštěvy jen na hřbitov rozsvěcet svíčku.