Víčka pro Míšu

Přemýšlela jsem nad tím, co bych dělala, kdybych měla dětskou mozkovou obrnu a byla na vozíčku. Moje mamka pracuje v dřevo-obchodu a někdy tak chodí nakupovat pán, kterého mamka zná. Ten pán má syna, který má dětskou mozkovou obrnu a je na invalidním vozíčku. Když jsem to zjistila, snažila jsem se vymyslet, jak bych mu mohla pomoci. Ale nic mě nenapadalo. Za pár dní jsme s holkami stály frontu u školního kiosku a já si všimla malého nevýrazného plakátu, na němž bylo napsáno, že máme sbírat víčka pro Míšu. Zrovna pro toho, který má dětskou mozkovou obrnu. Tak jsem začala sbírat víčka od PET lahví. Po pár týdnech se mi zdálo, že víček mám poměrně málo a tak jsem obešla zbytek rodiny, aby také začali sbírat víčka. Když jsem začala psát tento text, hledala jsem na Míšových stránkách různé informace, jak se mu daří a jak pokračuje. Tam jsem našla i obrázek s tričky, které stály dvěstěpadesát korun. Část peněz přijde na Míšovy rehabilitace a pobyty v lázních. Hned, jak přišla mamka domů, informovala jsem ji o tričkách. Rovnou mi jedno objednala. Měla jsem velkou radost, že jsem Míšovi pomohla. Napadlo mě, že do přízemí našeho panelového domu dám plakát, aby ostatní také sbírali víčka a házeli je do bedny, kterou jsem přidala. Docela jsem se divila, ale víček přibývalo. Jsem ráda a doufám, že jsem těmi víčky Míšovi alespoň trochu pomohla a musím říci, že sbíráme víčka až doteď.