Jako třída jsme skvělý kolektiv,vždycky se snažíme o to,aby se u nás noví spolužáci cítili dobře.V 8.třídě k nám přišel poněkud zajímavý kluk a z mé zvědavosti jsem se musela jít hned seznámit. Působil na mě jako tichý nebo-li zamlklý typ kluka,který se nerad dělí o své pocity. Po pár dnech školy jsme si občas psali a někdy jsme prohodili i pár slov ve škole. Když jsem ho za nějaký čas poznávala více,prozradil mi jednu ne moc příjemnou věc.Posílal mi fotky své pořezané ruky,ale i žiletky a takové věci co s tím běžně souvisí.Měla jsem slzy v očích,když jsem to spatřila. Najednou zkrátka člověk neví,jak má tomu dotyčnému pomoci,přemýšlela jsem pár dní a poměrně mě to hodně trápilo i za něj. Svěřil se mi i s tím,že to udělal kvůli holce,která se s ním rozešla.Snažila jsem se ho uklidnit slovně,ale nešlo to.Bylo to snad ještě horší. Víc a víc se zhoršoval v známkách a každý den mi psal,že skončí se životem. Nemohla jsem to tak dál nechat a vzpomněla jsem si na to,co nám vždycky říkala naše třídní paní učitelka. ,,Když budete mít s čímkoli problém,přijd'te za mnou." Do kabinetu jsem šla i s mojí kamarádkou,která měla stejný názor jako já a chtěla našemu kamarádovi také pomoct. Paní učitelka z toho byla stejně zděšená jako my,ale i přesto dodržela slovo. Sjednala si schůzku se školním psychologem a popsala mu situaci našeho spolužáka. Kamarád začal chodit na sezení s psychologem a od té doby se toho dost změnilo. Jsem ráda,že máme ve škole i někoho o koho se můžeme opřít pro nás v té nejtěžší situaci.A spolužák? Přestal se poškozovat a trápit se.Ve škole se zlepšil a snaží se to brát více optimisticky.