26. 8. 2014 se stala bohužel smutná věc. Mám kamaráda, budeme mu říkat třeba Michal. Michal měl nejlepšího kamaráda, kterého bohužel srazil vlak. Říká se, že to prý nehoda nebyla. Umřel ve svých 22 letech, měl před sebou krásný život, který už ale neprožije. Michal i já jsme to oplakaly a Michal se psychicky zhroutil. Začala jsem mu psát, ať nebrečí a že to budu všechno zase v pohodě. Bohužel mu to nijak nepomohlo, ale já to nevzdávala a psala mu dál. Psala jsem mu, že on by si nepřál, aby Michal brečel a trápil se a že by si přál, aby si život užíval za něj. Snažila jsem se ho nějak rozptýlit, aby přišel na jiné myšlenky. 3 dny jsem ho podporovala a pomáhala mu přijít na jiné myšlenky. Po několika dnech už mu bylo dobře, i když mu zesnulého kamaráda nikdo nikdy nevrátí a i když mu bude navždy chybět.