Včasný zásah

Jednoho krásného horkého dne jsme se s mamkou rozhodli, že si uděláme procházku k nedaleké studánce. Bylo to jednu sobotu roku 2012 během letních prázdnin. Šli jsme přes nedaleké, skoro už vyprahlé pole, na jehož druhém konci se nacházel náš cíl. Jakmile jsme tam dorazili, doplnili jsme energii, průzračnou, křišťálově čistou vodou. Vtom jsme ucítili slabý zápach spáleniny, šli jsme k lesíku, ke kterému vedla štěrkem vyznačená cesta. Zápach sílil a sílil. Uprostřed lesíka byla dřevěná chata, poblíž které stála hromada odpadu, ze které stoupal dým. Naštěstí byly po ruce dva kyblíky, které nám usnadnily práci. Každý popadl jeden kyblík a utíkal směrem ke studánce. Nádoby jsme naplnili skoro doplna a utíkali zpátky. Obsah kyblíků jsme vylili na zdroj již silného zápachu a kouře. Tak jsme to opakovali několikrát, dokud kouř neustál. Z hromádky jsme vytáhli skleněné střípky, abychom zabránili dalšímu nebezpečí. Kyblíky jsme vrátili na původní místo a až doteď se můžeme dohadovat, co by se mohlo stát, kdybychom včas nezakročili.