Bylo mi asi osm let když mě moje maminka vezla autem na aerobikové závody. Jeli jsme autem a už jsme byli u nějaké vesnice, když vtom před námi udělalo jedno auto velký smik tak, že skončilo až vedle silnice na parkovišti. Maminka rychle zabrzdila, aby do toho auta nenarazila a pak vjela na parkoviště za tím autem. Zabrzdila a lekla se, protože zahlédla ze zadu auta dětské sedačky, takže se bála, že jsou tam děti. Pak vystoupila a spěchala k autu. (já hned za ní) Zjistili jsme, že tam děti sice nejsou, ale auto mělo rozbité přední sklo a za volantem seděla asi dvacetiletá žena a plakala. Maminka ji utěšovala a žena jí moc děkovala, že zastavila, pak maminka zavolala hasiče a záchranku. Ti hned přijeli. Záchranka ženu odvezla do nemocnice. Sice na ní nebyl náznak úrazu, ale bylo podezdření, že má otřes mozku. Hasiči mezi tím prohlíželi auto, jestli by nemohlo vybouchnout. Já se celou tu dobu modlila, aby ta žena neměla žádný vážný úraz. Maminka po té nasedla do auta a pokračovali jsme v cestě na aerobikové závody. Dorazili jsme sice pozdě, ale za pomoc člověku, sice neznámému, to určitě stálo! Od té doby se snažím pomáhat druhým lidem, ikdyž jim třeba pomůžu jen s nákupem, myslím, že jim to udělá radost. A moje maminka? Ta je ta NEJLEPŠÍ NA CELÉM SVĚTĚ!