Jako své vlastní

Moje spolužačka Mája je velmi zajímavá holka . Je jí 14 let a myslím si, že by zde měla být zmíněna.Už tak od svých deseti let chodí do místního Senior centra. Nejdříve tam chodila za maminkou, která tam pracuje, postupně sem ale začala chodit z jiného důvodu – to když zjistila, jak jsou babičky šťastné, když můžou sedět na terase, povídat si a zpívat i s někým jiným než je Májina maminka – s Májou. No a Mája si prostě řekla, že by taky ráda pomohla babičky rozveselit . Celé dny totiž babičky sedí zavřené v senior centru a když mají možnost vyjít ven, tak většinou sedí samy na lavičce a nemají si s kým povídat . Mája tedy babičky navštěvuje, vystupovala v pohádce kterou hrály společně se sestřičkami které zde pracují. Mája hraje na klavír , kytaru, basu a buben . Takže jí nedělá problém jim v kruhu něco zahrát a dobře si s nimi popovídat . Někdy jsou příběhy babiček tak smutné, že nad nimi Mája ještě ve škole dlouho přemýšlí . Babičky by taky rády chodily do kostela, ale jen pár jich tam s těží dojde, a tak je Mája někdy doprovodí, a jelikož v kostele taky zpívá, tak se mají babičky cestou zpátky o čem bavit . Když ale nemá Mája čas tak se babičky často baví pletením . Většinou pletou taky něco pro Máju . A proto má doma spoustu háčkovaných věcí a čepic na zimu . To co Mája pro babičky dělá je tady ještě strašně moc, protože bere babičky jako své vlastní . Díky tomu, že může pomoct, má hned lepší náladu a taky má svůj životní cíl- a to je pomáhat ostatním lidem, kteří to potřebují, protože jedině tak se na světě Mája cítí užitečná a má ze sebe a ze svého života radost .