Pomoc n@netu aneb ve hře

Hrubý matěj ZŠ V Domcích 488, Trutnov, 54101 Pomoc n@netu aneb ve hře Mám svého nejlepšího kamaráda Bóďu, a kdybych ho neměl, tak bych byl na PC úplný ňouma. Bóďa mi pomáhá přes skype nainstalovat různé hry, např. W.O.T., Me, War Thunder a další. Vždy se mnou ty hry hraje, někdy tam spolu děláme i úkoly do školy a za to si ho nesmírně vážím, ochotně mi totiž se vším přes net pomůže. Jednou jsme opět hráli War Thunder. Bóďa vytvořil letku, já se do ní připojil a začali jsme hrát. Po chvíli hraní on měl ještě dvě letadla a já už jen jedno. V tu chvíli se za mě pověsil hráč se Spitfirem MkIII a začal do mě střílet. Přitom křičím na Bóďu přes skype – „Bóďo, pomoz mi, prosím“, ale byl už hodně daleko. Byl ode mě 4km a letěl rychlostí 495 km/h a byl ve výšce 750m.n.m. Ale v poslední chvíli se mi rozhodl pomoci. Jak se přibližoval, tak nepřátelské kulky dolétávaly už i na něj, a když jsme byli už nepatrně blízko, začali jsme dělat vývrtku a těsně vedle sebe jsme se minuli. Hned začal pálit – ratatata. Já jsem to už několikrát koupil, ale nepřítel mi poškodil jen levé křídlo a výškovku. Bóďa si katapultoval pilota a mé letadlo vrazilo do nepřátelského letounu, který se okamžitě řítil k zemi. Poškozený jsem letěl ihned na letiště na opravu a zpět do boje. Byl jsem rád, že v té bitvě jsem sestřelil ještě mnoho dalších letadel a byl jeden z lepších hráčů bitvy, dokonce nejlepší, jak mi řekl Bóďa a já…??? Byl jsem mu vděčný, že mi virtuálně pomohl v té nejtěžší chvíli, ale vím, že by tomu tak bylo i ve skutečném životě