Já a můj kamarád David a naše mamky jsme byli společně v kavárně Ufa Horna. Mamky seděli uvnitř a popíjeli kafe a jedli dortíky,já s Davidem jsme si zatím hráli na hřišti. Na hřišti se zatím rozbrečel malý chlapec nevěděli jsme proč brečí tak jsme se jeden druhého ptali co se mu stalo. Ani jeden jsme nevěděli,kluk nevypadal že by se o něco bouchl. Tak jsme k němu šli,oba jsme nevěděli co se mu stalo tak jsme se ho jemně zeptali co ti je. On nic neříkal tak jsme šli hledat jeho rodiče, křičely jsme je někoho tento rozbrečený chlapec. Nikdo se stále neozíval. Tak jsme vzali malého chlapce za ruku a šli jsme s ním do kavárny Ufa Horna. A předali jsme ho servírce,a šli jsme se posadit k našim mamkám a všechno jsme jim to vyprávěli.¨ Zachvíli přišly do kavárny Ufa Horna nějací vyjeveni pán a paní. Scháněli se po malém chlapci. Servírka předala malé dítě a rodiče malého dítěte děkovaly paní servírce. Paní servírka řekla že za tuto zásluhu můžeme hlavně my s Davidem,paní knám přiběhla a moc nám děkovala. (je krásné někoho potěšit,nejlepší potěšení je když od toho nic nečekáte)