Příběh ze Zlatých Hor

V červnu před prázdninami jsme jeli s bratrem Kryštofem do lázní Zlatých Hor. Léčí se tam astma a problémy s dýcháním. Součástí léčby je pobyt v jeskyni, kde je pořád 7 stupňů Celsia. Od prvního dne jsem tam taky chodil do školy, kde jsem poznal mnoho nových kamarádů. Jednou přivedla sestřička do jeskyně nového kluka, který se jmenoval Lukáš. Byl stejně starý jako já, vypadal normálně, ale choval se divně. Sestřička nám vysvětlila, že na něj máme být hodní, protože má myšlení jako tříleté dítě. Někteří se mu vyhýbali, ale já se s ním skamarádil. Připomínal mi mého mladšího bráchu. Hrál jsem si s ním se stavebnicemi, pomáhal jsem mu při léčebném tělocviku, vysvětloval jsem mu cviky které nepochopil. Pomáhal jsem mu vybalit svačinu, povídal jsem si s ním, učil jsem ho hrát šachy na které stejně neměl trpělivost. Ostatní kámoši mi říkali, že už před příjezdem autobusu, který nás vozil každý den do jeskyně, se Lukáš na mě těšil. Strávili jsme spolu 14 dnů a při loučení měl Lukáš slzy v očích a děkoval mi, že jsem byl jeho kamarádem. Já jsem si uvědomil, jak moc těžké to mají v životě postižení lidé a jak by byli vděční ,kdyby se k nim všichni chovali tak jako já k Lukášovi.