Příběhy

Nález
2012
Šárka Poníčková, 14 let
ZŠ při FN Černopolní 9

Je odpoledne. Slunce svítí, ptáci zpívají a fouká teplý vítr. Jelikož se doma uklízí, za každou cenu se musím vytratit.

Zavržou stará dřevěná vrata a už kráčím po silnici. Kolem mne projede pár automobilů a nákladních aut, která za sebou víří prach. Špinavé výpary z jejich výfuků mě donutí zakrýt si obličej.

Konečně les! Kráčím po zablácené lesní cestě. Pod nohama mi křupe jehličí, staré listí a opadané větve. Kolem je cítit vůně jehličnatých stromů a mechu, který zcela obrůstá veškeré kameny v okolí. Je slyšet jen zpěv ptáků a zurčení nedalekého potůčku.

Dorážím k malému jezírku. Hladina se v odpoledním slunci třpytí. Je slyšet kvákání žab, bzučící vážky a šumění vody. Neuvěřitelná pohoda!

Ve chvíli, kdy si chci sednout, naruší tuto idylu hlasitý, divný zvuk. A znovu. Snad nějaká příšera? Nejprve chci utéct, ale zvědavost mi to nedovolí. Tady to důvěrně znám! Popadnu nejbližší klacek a plížím se pomalu vpřed. Zvuky jsou stále hlasitější a zoufalejší. Přecházejí v srdcervoucí kvílení. Čím se víc blížím, tím větší mě přepadá strach. Ve výhledu mě brání husté křoví. Už jen krok. Pomalu odhrnuji větve. Potí se mi ruce, buší srdce. Průhledem vidím, že u stromu je přivázané malé střapaté štěně- je špinavé, plné ran. Tlusté lano, které má kolem krku je málem větší, než malý tvoreček a zřejmě ho dusí. Okamžitě se mu chci vrhnout na pomoc, ale v křoví za ním slyším divné šustění. Nebo se mi to jen zdá? Pohlédnu před sebe. Stíny se začínají prodlužovat. Velký kulatý kolos na nebi zřervenal a pomalu zachází za vzdálené kopce. Větve se začínají chvět a tančit ve studeném větru. Teď anebo nikdy! Sevřu pevněji hůl a vrhnu se ke štěněti. Pejsek se choulí strachy, nemůžu ho hned odvázat. Uzel ne a ne povolit. A v tom křoví snad opravdu někdo nebo něco je. Zoufalství mně dodá síly, málem si zlomím prst, jak se snažím tuhý uzel eozvázat, ale nakonec stěně držím v náručí a utíkám s ním pryč.

Nemám čas sledovat jestli za námi někdo běží, protože obloha ztmavla. Nastávající tmu osvětlují blesky, padají první kapky. Psík začíná opět kňučet. Zatím jsem nikdy tak rychle neběžela. Konečně jsme doma.

Doma. Jenže právě domů si ho vzít nemůžu, protože tam už jedno štěně mám, další by mně rodiče nepovolili. Naštěstí mě napadne strejda jako zachránce nás obou. Mládě mi jemně žvýká prsty, když strýčkovi vyprávím náš příběh a ten se zachová přesně tak, jak jsem doufala. Štěně má domov, je šťastné a já taky. Strýčkovi děkuji!

Příběhy

Narozeniny

Jednoho krásného slunečného dne jsem napsal kamarádovi, zda nejde ven. Odepsal, že možná večer. A opravdu, večer jsme vyrazili. Povídali jsme si a kamarád říká:“ Moje máma má dnes narozeniny.“ K budově, před kterou jsme si hráli, přijela jeho sestřen ...

celý příběh »

Kontakty

Dětský čin roku
Radlická 3201/14
150 00 Praha 5

e-mail: info@detskycinroku.cz
tel.: +420 732 77 46 76

Generální partner: whirlpool.cz

Hlavní partner: Nadace Agrofert

Mediální partneři: ucitelskenoviny.cz alik.cz poski.com Rádio Junior

Partneři: seznam.cz Creative Republic mppraha.cz amosvision.eu chocotopia.cz

Záštita: praha.eu msmt.cz