Jak jsme zachránili želvu Můj tatínek je rybář. Jednou jsem se s ním byl podívat na výlov rybníka ve vedlejší vesnici. Rybáři sítěmi vytahovali spousty ryb, třeba kapry, candáty, líny. Když vytahovali síť asi potřetí, všiml jsem si, že je v síti i něco jiného. Šel jsem se podívat blíž a zjistil jsem, že je to želva. Tatínek ji opatrně vymotal ze sítě a dal ji na břeh. Želvy jsme se ujali a vzali ji domů. Protože jsme ale neměli podmínky pro chov želvy doma, zavolala maminka na druhý den do stanice mladých přírodovědců. Tam nám řekli, že máme želvu přivézt. Jak jsme se později ve stanici dozvěděli, byla to želva nádherná, kterou do rybníka někdo „odložil“, protože se o ni už nechtěl starat. Byla přerostlá a měla zdeformovaný krunýř. Kdybychom jsme ji nechali v rybníce, uhynula by.