Nedávno ,myslím že to bylo 7.7.,jsme se s kamarádkami domluvili,že půjdem stanovat k nedalékmu lesíku u louky.Rodiče nám daly strašně moc jídla jako kdyby jsme se chtěly vypravit do hor.Šla jsem já,Verča,Pája a Aneta.No my jsme si ostaně sbalili hromady tak zvaných serepetiček,jako jsou:mobily,sluneční brýle,nové náušnice,myslím že někdo i panenku,fotky ze školy atd.Tak jsme vyrazili už v 9 hodin ráno,přišli jsme na louku,kdyžtu zjistila Verča že nemá spacák.Řekla jsem jí at' si teda pro něj dojde,že na ni počkáme.Tak jsme tedy čekaly,čekaly a čekaly.Asi o hodinu později kdy přišla Verča se svým novým spacákem,jsme vymysleli že si půjdem hrát k potoku na louce.Hráli jsme si dlouho až na nás přišla nuda šli jsme si číst časopisy do stanu(další serepetičky).Pak hodně pozdě večer nás Pája upozornila že by bylo dobré už jít spát.Tak se naše čtveřice převlékla a ulehla do spacáků.Po dlouhé době jsem konečně usnula,zdály se mi ale strašné noční můry.Vzbudila jsem se asi ve 3 hodiny ráno,najednou jsem uslyšela tenké zavytí a štěknutí.Šlo to od lesíka,vyndala jsem svou baterku a vydala jsem se směrem k nářku,měla jsem obrovský strach.Najednou jsem ho uviděla...malé ustrašené štěně zapadlé v hloboké jámně.Natahla jsem se pro něj,naštěstí jsem na něj dosáhla.Položila jsem ho na zem,abych zjistila jestli mu nic není,ale bylo,kulhalo na levou zadní packu.Utíkala jsem rychle i se štěnětem ke stanu.Chvíli jsem přemýšlela co se vlastně stalo,až pak jsem vzbudila holky.Když jsem jim dovyprávěla co se vlastně stalo,vytáhla Aneta svůj mobil a zavolala tátovy,který hned přijel autem.Maminka malého dobrodruha ošetřila,ale my už jsme se na louku nevrátili,Anety tatínek nám zajel pro věci.Ráno jsme jeli rovnou k veterinářovi který nám vysvětlil,že kdyby jsme nestanovali tak by do rána nepřežilo.Také nám řekl že je to fenka a že je to voříšek.Mněli jsme ohromnou radost z naší malé Didlinky a ještě pořád máme.