Nepříjemná věc na táboře

Jistě jste už někdy ve svém životě prožili týden, dva na táboře. Každý jsme zažili něco jiného, ale společné je to, že jsme poznali spoustu nových kamarádů :) Já jsem jela na tábor společně s bratrem. První týden byl úplně suprový. Hned druhý den jsem měla noční hlídku :) Další dny jsme hráli úžasné hry :) Jenže 1. den v druhém týdnu tábora se stala nepříjemná věc. Brácha si hrál s nějakým klukem s šípama a ten kluk ho najednou trefil do oka. Bráchovi tekla z oka krev a já jsem se strašně lekla. Utikala jsem to říct vedoucí a ta ta hned došla. Odvedla si bráchu a tomu klukovi vůbec nic neřekla! Ale on mu to udělal schválně! To jsem jí mohla vysvětlovat jak jsem chtěla :/ Ona mě prostě neposlouchala. Toho kluka uznala nevinným jenom proto, že chodil do školy, kde ona učila. To přece není normální :/ Nemohla jsem to pochopit jak může být někdo tam neohleduplný, jak může něco takového dopustit! Od bráchy odešla, řekla, že to nic není :/ Jenže jemu krvácelo oko! Chápete to? Hrozně jsem se o něj bála! Bylo mu teprve 7 let. Ta vedoucí ani nešla za zdravotnicí, aby se mu na to oko podívala. ten kluk se nám normálně vysmál do xichtu. Prostě jsem nemohla pochopit její chování, tak sem to musela zavolat mamce. Všechno co se stalo jsem jí povikládala a ona hned zavolala hlavní vedoucí. Ta dělala, že o ničem neví... Že jsem si to vymyslela atp. Tam mamka řekla, že se omlouvá. Ta vedoucí za mnou okamžitě doletěla, a začala na mě hrozně řvát. Řvala na mě, že nejsem normální, že si vymýšlím, proč jsem jí to hned volala. Co myslíte, že jsem v tu dobu udělala? Rozbrečela jsem se... Utíkala jsem za bráchou, jak mu je. Pořád měl oko strašně červené a bolavé. Nechtěla jsem, ale musela jsem... Znovu jsem zavolala mamce. Mamka to zvedla a ptala se mně, co se vlastně stalo. Mamka ale věřila mě, né té vedoucí, a udělala dobře :) Tentokrát i s taťkou zavolali zpátky vedoucí... Ona to vzala a přiznala se. Ale řekla, že mu vůbec krev netekla, že mu sice trefil šíp do oka, ale nic se mu nestalo. Taťka požadoval návštěvu lékaře. Ten se mu na oko podíval a zjistil, že tam má kousek dřeva. Pan dokror mu to vytáhl a hned mu bylo líp. Ale řekl, že kdyby mu to nevytáhl, mohl by dostat zánět a klidně na to oko osleponout. To by byl teda tábor, kdyby tam bratr ztratil zrak. A to mu bylo teprve 7 let... Ve staně jsem byla ještě s jednou holkou. Ta šla do jídelny ( já jsem nešla ani na jídlo, jak jsem se bála té vedoucí a všech ) a jak došla, řekla mi, že se o nás všichni vedoucí škaredě baví. Ta hlavní vedoucí to řekla úplně všem a ještě to převrátila proti nám. Hrozně pomlouvali jak nás, tak i naše rodiče. Říkali, jestli jsme de*ilní my, nebo oni. To nás opravdu dostalo... Nemůžeme pochopit, jak něco mohli říct o dětech, kteří jsou na jejich táboře. Ten celý víkend jsem já ani můj brácha nevilezli ze stanu. Hrozně jsme se báli. Ale hlad nás donutil přece vylést. jak jsme došli k budce, kde se vydávalo jídlo, byla tam i hlavní vedoucí.. Ta se na nás škaredě podívala a řekla " tak co, už vás přešel smutek"? V tu chvíli, mě přešla chu´t k jídlu. Nevěděla jsem, co mám dělat. tak jsem prostě snědla jídlo a vůbec si jí nevšímala... Modlili jsme se, aby byl už konečně tábor u konce. Nějak jsme to vydrželi až do konce a konečně jeli domů. Na konci tábora se rozdávali hračky a různé věci dětem, kteří měli v době tábora narozeniny nebo svátek. brácha měl v ten den narozeniny. Myslíte, že mu něco dali? Ani náhodou. Jako by na něj zapoměli. Zamrzelo ho to, ale nějak jsme si toho nevšímali. Další den jsme konečně odjížděli z tábora. Úplně jsme se radovali :) jak jsme uviděli naše rodiče, byli jsme šťastní :) Konečně jsme byli doma :) Po těch dlouhých 14-ti dnech toho hrozného tábora :) Bylo to minulý rok. Tento rok jsme se dozvěděli, že ten tábor úplně zrušili kvůli špatnému chování vedoucích a taky kvůli tomu, že tam byly špatné podmínky. Tento rok jsme se hrozně báli na nějaký tábor jet. Ale nakonec jsme se odhodlali a jeli. Tentokrát to byl jenom 1 týden. Tábor byl úžasný a tam nějak už jsme i zapoměli na ty špatné chvíle na našem prvním táboře. Z tohoto tábora jsme si odnesli úžasné zážitky a plno nových kamarádů :) Tímto bych také chtěla všem dětem, kteří se na tábor chystají říct, že se ničeho nemají bát. Kdyby se něco takového podobného stalo i vám, naváhejte rodičům zavolat :) Hlavně si to nenechávajte jen pro sebe a řekněte to rodičům, kteří vám jako v našem případě jistě pomůžou...