Seděli jsme na kládách a opékali špekáčky. Oslavovali jsme konec školního roku. Už bylo skoro šero, když u naší branky zastavilo auto. Byl to strýc s tetou. Teta se tvářila moc smutně a když jsme se s ní chtěli přivítat, začala plakat. My jsme se hrozně polekali, protože ještě nikdy nepřijeli na návštěvu takhle pozdě. Sedli si k nám na klády a my jsme jim nabídli buřtík. Teta řekla, že na jídlo nemá ani pomyšlení a nic jí nechutná a hubne. I mě se zdála úplně jiná. Utrápená. Sami začali mluvit o Mirkovi. Mirek je můj bratranec. Je o něco starší, bude mu osmnáct let. Vždycky byl hodně chytrý, ve škole míval samé jedničky až do střední školy. Naši mi ho dávali za příklad, jak je cílevědomý a šikovný. Vždycky se mu dařilo všechno, na co sáhl. Nikdy se nemusel ani moc učit, stačilo, když si sešity večer jenom přečetl. Proto nikdo netuší, proč začal Mira chodit ze školy najednou pozdě domů a ve špatné náladě. S rodičema se začal hádat, v ničem si nerozuměli. Najednou nevěděli, co se s ním děje.Teta čekala asi dva měsíce a potom se šla poradit do školy. Zjistila, že její syn poslední dobou moc nechodí a asi bude mít problémy se záškoláctvím. Když přišla domů, rozházela celý jeho pokoj a v peřináči našla dvě psaníčka s bílým práškem. Bylo jí v tu chvíli jasné, že její syn bere drogy. Prohledali se strejdou celý byt a zjistili, že jim ve skříňce chybí parádní skleničky a brož na šaty po stařence. Čekali dlouho do večera, než se Mira vrátil domů. Tvářil se, jako by se nic nedělo, nebere nic pravidelně. A to už teta věděla, že lže a jede v tom až po uši. Když začala plakat a ptala se ho proč, řekl, že tohle poslouchat nebude a z domu odešel. Neviděli ho tři týdny. Hrozně se báli. Hledali ho, ptali se všech známých a kamarádů, jestli náhodou nemají tušení, kde by jejich Mirek mohl být. Někdo z kluků říkal, že ho viděl ležet na lavici na nádraží. Teta se ani prý nestihla učesat, jak tam pospíchali. Mira tam byl. Opravdu seděl na lavičce, špinavý a měl hlad. Strejda ho opatrně vzal pod paži a on se ani nebránil. Vypadalo to, jako že je i rád, že svoje rodiče znovu vidí. Doma to bylo prý těžké. Zatímco tetička mu pomáhala koupat a chystala mu nějaké lehké jídlo, aby mu nebylo špatně, strejda nabouchal na okna latě a ve dveřích vyměnil fabku, aby jim už nemohl utéct. Zavolal do práce, že si bere neplacenou dovolenou. Hned ráno mu pomohli do auta, Mira se po dlouhé době dobře vyspal a ujížděli do nemocnice. Tam ho prohlédli, prošli spoustu vyšetření a nakonec se objevili u psychiatra. Tomu bylo všechno hned jasné. Můj super bratranec Mirek je velice vážně nemocný, trpí schizofrenií. Je to nemoc duše, která se dá i zdědit po předcích a to se stalo i nám. Léčba je náročná, pacient musí brát pravidelně léky a to on se zase vyléčit chtěl. Moc. Po poradě s panem doktorem, který řekl, že tento stav není zas až tak špatný. Jenom ho budeme muset hlídat a to doslova na každém kroku. Jenže se báli, aby se znova nerozčílil a z domu neutekl. A tak jsem je napadl já. Jsou prázdniny a já mám tábory až na konci srpna. Volného času teda spoustu. Přijeli si pro mě a já teď bydlím s Mirkem v jeho pokoji. Mira je super, radí mi s počítačem, vymýšlíme ptákoviny, naučil mě trochu gramatiky do angličtiny už na příští rok, já v ní totiž docela plavu. Byli jsme sami společně už i v obchodě. S tetou a strejdou všichni jezdíme na krátké výlety. Oni jsou na tom finančně líp, než my, nemají hypotéku a tak mi vždycky něco koupí. Toho si užívám. Říkají, že jsou moc šťastní, že mě mají a já jsem rád, že můžu bratrancovi pomoct. Taky se nenápadně dívám, jestli užívá svoje léky. A to on jo! Jeho nemoc je vážná, ale Mira bojuje jak drak, už nemá tak často ani špatnou náladu. A když náhodou má, pustíme si do sluchátek písničky. Dyť, já bych třeba oželel i ty letošní tábory, kdyby Mira chtěl a pomohlo by mu to. Hlavně, že už nebere drogy. Každý týden zatím nosíme skleničku s močí k doktorovi, ale je to v pohodě. Být nemocný je asi hodně těžké. Moje mamka říká, že jim obrovsky pomáhám tím, že jsem s nima a já mám dobrý pocit.Nápad to byl určitě dobrý. A teď už budu končit se psaním, protože se všichni těšíme do města na bazén. Teda jenom strejda ne, on totiž neumí plavat. Bruklin600