Ráda bych Vás seznámila s příběhem mého spolužáka Ondry. Když si čtrnáctiletý Ondřej Severa z 5. ZŠ v Kolíně vyjel se svým kamarádem Jakubem Vápeníkem na projížďku, ani ve snu by ho nenapadlo, že se obyčejný cyklovýlet změní v boj o život. Tak se stalo poté, co při sjíždění kopce U Vinice kousek u Sendražic Jakub velmi ošklivě spadl. Ondra si okamžitě všiml, že s kamarádem se něco děje a dojel k němu, aby zjistil, co s ním je. „Začal upadávat do bezvědomí a nemohl mluvit. Polil jsem ho vodou z lahve. Trochu ho to probralo“ popisuje událost. Ondra si zachoval chladnou hlavu a mezitím co se staral o Jakuba, zavolal záchrannou službu. „Bylo mi ale jasné, že se jim to bude špatně hledat, proto jsem vyrazil přímo k silnici,“ vzpomíná na onu chvíli Ondra. Než však vyrazil k silnici, ujistil se, zda je kamarád ve správné poloze. „Nechtěl jsem s ním příliš hýbat. Nevěděl jsem co mu je. Bál jsem se, aby neměl něco s páteří. Ale ležel na boku, tak jsem vyrazil naproti záchrance,“ dodává. Naštěstí na silnici potkal policejní autohlídku, kterou okamžitě zastavil a požádal o pomoc. Strážníci nelenili a vyjeli vstříc zraněnému Jakubovi. Přibližně po deseti minutách přijel na místo i vůz záchranné služby. Ta Jakuba převezla do kolínské nemocnice na jednotku intenzivní péče, kde se několik dní zotavoval. Jakub měl velké štěstí. Po takovém pádu mu lékaři diagnostikovali „pouze“ těžký otřes mozku. Žádná další zranění neměl, pokud nepočítáme odřeniny a škrábance. „Ondřejovi musíme touto cestou za celou naši rodinu poděkovat. I když slova jsou v tomto případě málo, vážíme si toho, co pro Jakuba udělal,“ řekl později Petr Vápeník, otec Jakuba. Ondřej si vysloužil pochvalu od vedení naší školy, kterou navštěvuje již devátým rokem. Zástupkyně ředitelky Iva Lokajová se k celé události vyjádřila s obdivem vůči Ondřejovi. „Člověk někdy neví, jak by se sám v podobné situaci zachoval. U žáka základní školy je to o to více potěšující. Také dodala, že by takový skutek měl být odměněn, neboť to, jak se zachoval, je obdivuhodné.“ Jakuba Vápeníka, který se po nehodě rychle a úspěšně zotavil, jsem se zeptala, zda se jeho vztah k Ondřejovi nějak změnil, zda je to sblížilo. „S Ondrou nás to hodně sblížilo. Začali jsme podnikat společné výlety, mnohem více spolu komunikujeme, ve škole spolu více spolupracujeme. Rozhodně jsem mu hodně vděčný za to, co udělal. Zachoval se jako opravdový kamarád,“ odpověděl bez přemýšlení. Poté jsem se zeptala, zda si z nehody něco pamatuje. Zamyslel se. „Pamatuji si, jak jsem sjížděl kopec a najednou spadl. Ležel jsem na zemi a vím, že foukal vítr. Byla mi zima, nejspíš jsem měl vyhrnuté triko. Ještě si vybavuji, jak mě nakládali do sanitky a vpíchávali mi různé jehly a kapačku. Potom si pamatuji už jen nemocnici.“ Ondřej Severa nepropadl panice a dokázal, že se v podobných situacích umí zachovat správně. Nikdo ani nechce pomyslet, co by se stalo, kdyby Ondra na místě nebyl. Autor článku: Magdaléna Kubíčková, 5.ZŠ Kolín