Záchrana bratříčka

Jmenuji se Marie Rakašová a je mi 13 let. Navštěvuji ZŠ Boleslavova 1 v Praze 4 – Nuslích. Tato událost se stala ve škole dne 23. 4. 2009 po velké přestávce mému mladšímu bratrovi, kterému je 11 let. Zde ve škole mám ještě mladší sestru Naďu.

Naďa za mnou přiběhla celá vystrašená, že Láďovi je moc špatně, že má velké křeče v břiše. Ihned jsem za ním přiběhla a zděsila jsem se, v jakém je stavu, a zeptala jsem se ho, kde ho to bolí, jelikož jsem ho v tomto stavu doma už jednou viděla. Ihned jsem začala konat, podložila jsem mu hlavu svetrem, hladila jsem ho, uklidňovala ho. Během pár vteřin se jeho stav zhoršil a mezitím třídní učitelka volala rodičům a informovala o stavu mého bratra. Rodiče si nepřáli, aby volala záchrannou službu, takže jsme museli čekat do jejich příchodu.

Láďa začal strašně rychle dýchat, držel se za břicho a kňučel bolestí, tak jsme ho položili na lavičku na chodbě. V té chvíli šla okolo paní učitelka Horváthová. Paní učitelka poznala, že Láďa je v šoku! Naklonila se k němu, chytla ho za ruce a začala s ním komunikovat, ale jeho stav se pořád zhoršoval. Začal kopat, házet sebou a dech se mu pořád zrychloval. Obě dvě jsme ho položily na sebe, já ho uklidňovala a paní učitelka Editka mu masírovala ruce i nohy, protože křičel, že do nich dostává křeče.

Celou dobu mi paní učitelka moc pomáhala a já jí. V té chvíli dorazil náš otec a ihned ho odvezl k lékaři. Já jsem je doprovázela celou dobu až domů, po celou dobu jsem se o něj starala. Paní učitelka mě chválila, jak jsem se postarala o svého bratra.