Chceš se taky svézt?

S příběhem, který vám chci říci, mi pomáhá moje maminka. Moje maminka pracuje ve škole s postiženými dětmi. A tak jednoho slunečného dne jsme se domluvili a jeli jsme se vykoupat na koupaliště. Věděl jsem, že s námi pojede i Zdenda se svojí maminkou, je mu 13 let, chodí k mamině do speciální ZŠ. Na koupališti bylo hodně dětí, a tak jsme se koupali a jezdili na tobogánu. Zdenda se také cákal ve vodě, kde vystačil, a koukal na nás. Až najednou jsem se ho zeptal: “Chceš se taky svézt?”, a on chtěl. Chtěl potom jezdit stále, vodil jsem ho za ruku, ukázal jsem mu, jak se má jezdit, posouval jsem ho na tobogánu, i když některé děti trochu křičely, když musely čekat ve frontě, protože Zdenda se zastavoval a mával. Ale mně to bylo jedno, protože Zdenda je můj kamarád, a musím mu pomoci, protože sám by se nemohl na tobogánu svézt a on tak hodně chtěl. A proto bych chtěl na konec příběhu říci, že všichni bychom měli pomáhat postiženým kamarádům, protože oni to potřebují a bez nás by některé věci nedokázali. Doufám, že zase někdy budu moci Zdendovi něco ukázat nebo mu pomoci. Tak ahoj!!!