Na Vánoce všichni spolu!

Sníh, vůně vánočního cukroví, stromeček obalený ozdobami, dítka zpívající koledy a rodinný kruh s bližními, které máme rádi. Cítit atmosféru Vánoc. Tak to má na Vánoce být nebo snad ne? Bohužel já jsem tuto atmosféru doma necítila do 10 let. Bývala jsem jenom s rodiči a tenkrát roční sestrou. Musím se přiznat, že doposud mi tyto Vánoce přišly poněkud nudné až smutné. Samozřejmě jsem si toho nevšímala hned, ale postupem času, kdy jsem po krůčkách dospívala, jsem začala cítit, že něco není v pořádku. Jako kdyby něco chybělo. Den před Štědrým dnem jsem se už klasicky dívala na pohádky zaměřené na Vánoce a tiše se těšila na dárečky. U jedné pohádky, kde konec příběhu končí tak, že šťastná rodina jásá u stromku s dárky, jsem si popřemýšlela. Uvědomila jsem si, že každý člověk nemá rodinu, kde by prožíval radovánky. Při této myšlence jsem si vzpomněla na své praprarodiče, kteří Vánoce moc neslavili, protože je nikdy nikdo na štědrovečerní večeři nepozval. A když tedy byli sami doma, tak na tradice nepřikládali takový důraz. Bylo mi líto, že mě ani mé rodiče nikdy nenapadlo je pozvat. Proto jsem to sdělila mamce a taťkovi. Oba dva si také svou chybu, co tolik let dělali, přiznali a rozhodli se bez váhání praprarodiče pozvat na Štědrý den. Babička s dědou nabídku s obrovským nadšením přijali a druhý den v pět hodin večer už stáli u našich domovních dveří. Já se k babičce rozběhla do náruče a pevně ji objala. Babičce dojetím stékaly slzy a děda na mě šibalsky mrknul, jak to měl ve zvyku. Po štědrovečerní večeři jsem s babičkou musela jit za dveře obývacího pokoje a čekat až „Ježíšek" přinese dárky a zazvoní na zvonek, což pro nás bude znamení, že už můžeme jít do pokoje. Já jsem nedočkavě našlapovala a babička souhlasně přikyvovala a dávala mi rady, abych byla tiše. Najednou jsem uslyšela ten známý zvuk, na který jsem čekala. Rychle jsem utíkala ke stromku a společně začala s rodinou rozbalovat dárky. Když došly dárky na babičku a dědu, tak ode mě dostali namalovaný obrázek, kde jsme byli společně s nimi a krasopisným písmem napsané: ,,Na Vánoce všichni spolu". Děda s babičkou, myslím si, za nepatrný dárek poděkovali, a pak už jsme jen hodovali u večerního čaje. Večer pak srdečně poděkovali za krásné prožití Vánoc a odjeli. Prý díky nápadu v mém poměrně útlém věku k nám od té doby jezdí každý rok a moje rodina se na ně vždy s láskou těší. Vždyť staří lidé by měli mít u sebe lidi, kteří je milují. Toto je poděkování také za to, jak se ke mně vždycky dobře chovali, a tímto mi na ně zůstanou jen ty nejkrásnější vzpomínky. Děkuji.