Příběhy

<p>

Hlavním hrdinou (a to „hrdinou” v tom pravém slova smyslu) je náš spolužák Dalibor. Víme o něm, že je to bezva kluk, přesto nás ale překvapilo, když jsme se dozvěděli, jak statečně se dokázal zachovat v situaci, kdy i dospělí ztratili odvahu. Ale začněme pěkně od začátku…

</p>

<p>

Byl horký letní den a Dalibor ho trávil se svými kamarády projížďkou na kole. Najednou uslyšeli podivné praskání a zahlédli, jak z nedalekého domku stoupá dým. Neváhali a rozjeli se zjistit, co se stalo. Když dorazili na místo, uviděli, že hoří střecha domu jedné staré paní. V okolí postávali lidé, takže by se dalo předpokládat, že je vše pod kontrolou duchapřítomných dospěláků. Jenže nebylo! A tak zatímco dva kamarádi úprkem ujížděli naproti hasičům a policii, Dalibor začal bušit na dveře hořícího domu. Stařenka, která si vůbec nevšimla, že má střechu v plamenech, odmítala otevřít, protože „večer přece návštěvy nechodí”, a tak si zoufalého tlukotu přestala všímat.

</p>

<p>

Dalibor to ale nevzdával a nakonec se mu podařilo dostat dovnitř. Za pár okamžiků už mohli ohromení „diváci dospěláci”, kterým v ten den chyběla odvaha či rozhodnost, sledovat, jak se Dalibor potácí z domu se stařenkou v náručí. O co větší pak bylo jejich překvapení, když viděli, jak se ten kluk sám znovu do domu vrací. Vždyť stařenka bydlela sama !

</p>

<p>

Ne, žádná další oběť. Dalibor si jen všiml, že se vyděšená stařenka sotva drží na nohou, a tak se rozhodl zachránit pro ni z hořícího domu ještě židli, na které by mohla počkat, než přijede pomoc. Nevěříte? Tak to nám asi nebudete věřit ani to, že stará paní, v šoku z toho, co se to vlastně děje, poprosila Dalibora, aby jí ještě skočil do obýváku pro brýle. Ale nebojte se. Potřetí tam už nešel. Asi si konečně uvědomil, že i jeho život má cenu…

</p>

<p>

Co dodat? Snad jen to, že poděkování jistě patří i těm dvěma chlapcům, co spěchali pro hasiče, a také vysvětlení, proč vám tento příběh vyprávíme až po roce. Je to jednoduché: Dalibor totiž o tom, co se stalo, nikomu nevyprávěl. Odpověděl jen na pár otázek policistům, které zajímaly okolnosti požáru, a pak odjel na svém kole domů. Byl jenom prostě ve správný čas na správném místě, takže mu za jeho hrdinský čin nikdo ani nepoděkoval.

</p>

<p>

A tak to děláme alespoň my teď: Děkujeme ti, Dalibore, jsme moc rádi, že můžeme mít takového kamaráda, jako jsi ty.

</p>

<p>

Třída 8. A

</p>