Tahle stránka je momentálně ve vývoji, takže některé části ještě nejsou hotové. Texty mohou být dočasné a finální verze se může lišit. Děkujeme za trpělivost během této fáze.
Ve správný čas na správném místě
Vítězný příběh za rok 2007
Ve správný čas na správném místě
Kategorie
Záchrana lidského života
Dalibor Bůček
ZŠ Milotice
Hlavním hrdinou (a to „hrdinou” v tom pravém slova smyslu) je náš spolužák Dalibor. Víme o něm, že je to bezva kluk, přesto nás ale překvapilo, když jsme se dozvěděli, jak statečně se dokázal zachovat v situaci, kdy i dospělí ztratili odvahu. Ale začněme pěkně od začátku…
Byl horký letní den a Dalibor ho trávil se svými kamarády projížďkou na kole. Najednou uslyšeli podivné praskání a zahlédli, jak z nedalekého domku stoupá dým. Neváhali a rozjeli se zjistit, co se stalo. Když dorazili na místo, uviděli, že hoří střecha domu jedné staré paní. V okolí postávali lidé, takže by se dalo předpokládat, že je vše pod kontrolou duchapřítomných dospěláků. Jenže nebylo! A tak zatímco dva kamarádi úprkem ujížděli naproti hasičům a policii, Dalibor začal bušit na dveře hořícího domu. Stařenka, která si vůbec nevšimla, že má střechu v plamenech, odmítala otevřít, protože „večer přece návštěvy nechodí”, a tak si zoufalého tlukotu přestala všímat.
Dalibor to ale nevzdával a nakonec se mu podařilo dostat dovnitř. Za pár okamžiků už mohli ohromení „diváci dospěláci”, kterým v ten den chyběla odvaha či rozhodnost, sledovat, jak se Dalibor potácí z domu se stařenkou v náručí. O co větší pak bylo jejich překvapení, když viděli, jak se ten kluk sám znovu do domu vrací. Vždyť stařenka bydlela sama !
Ne, žádná další oběť. Dalibor si jen všiml, že se vyděšená stařenka sotva drží na nohou, a tak se rozhodl zachránit pro ni z hořícího domu ještě židli, na které by mohla počkat, než přijede pomoc. Nevěříte? Tak to nám asi nebudete věřit ani to, že stará paní, v šoku z toho, co se to vlastně děje, poprosila Dalibora, aby jí ještě skočil do obýváku pro brýle. Ale nebojte se. Potřetí tam už nešel. Asi si konečně uvědomil, že i jeho život má cenu…
Co dodat? Snad jen to, že poděkování jistě patří i těm dvěma chlapcům, co spěchali pro hasiče, a také vysvětlení, proč vám tento příběh vyprávíme až po roce. Je to jednoduché: Dalibor totiž o tom, co se stalo, nikomu nevyprávěl. Odpověděl jen na pár otázek policistům, které zajímaly okolnosti požáru, a pak odjel na svém kole domů. Byl jenom prostě ve správný čas na správném místě, takže mu za jeho hrdinský čin nikdo ani nepoděkoval.
A tak to děláme alespoň my teď: Děkujeme ti, Dalibore, jsme moc rádi, že můžeme mít takového kamaráda, jako jsi ty.
Třída 8. A
Záchrana lidského života

Jan Révai