Jednoho dne jsem se vrátila z gymnastického soustředění a zjistila, že jsem chytila vši. Mamča mi postříkala hlavu sprejem proti vším a dala na hlavu gel. Do školy jsem nemohla a tak jsem šla k babičce, protože mamča je vychovatelka ve škole a musela do práce. Přišla jsem k babičce skoro k obědu a hlad jsem měla tak veliký, že jsem si přidala. Babička pekla štrúdl z jablk, které děda koupil. Měla chvilku času a dostala chuť na sladký hrozen vína, který jim roste na zahradě. Ale co se nestalo - na hrozen dostala chuť i vosa a babičku píchla do prstu. Nejdříve se to zdálo jako obyčejné píchnutí, ale později prst babičce opuchl. Napadlo jí, že musí jít vypnout štrúdl v troubě. Ale do kuchyně nedošla, protože se jí zamotala hlava a skácela se k zemi ve dveřích dětského pokojíčku. Stála jsem tam jenom já a babička ležela na zemi. Asi před třema měsícema jsem byla na zdravovědné soutěži a tak mě nejdříve napadlo vypnout troubu a potom utíkat pro pomoc. Na zahradě jsem našla dědu a řekla jsem mu, že babička omdlela. Nejdříve si myslel, že je to nějaký nový vtip, ale potom pochopil, že to myslím vážně. Odhodil motyčku, kterou okopával záhon a utíkal za mnou. Když uviděl babičku na zemi, sklonil se k ní aby zjistil jestli jí tluče srdce - a netlouklo. Řekl mi, abych mu přinesla sklenici vody. Zkoušel babičce otevřít pusu, ale nešlo mu to. Po chvíli přeci jenom povolila, zjistil, že má zapadlý jazyk a vší silou jí ho vytáhl. Potom jí nalil do pusy vodu, ale babička začala chrlit bublinky. Napadlo ho zkusit umělé dýchání a to zabralo. Babička ze sebe po půl hodině vydala první vzdech. Vzpomněla jsem si, že nám říkali na zdravovědě, že se musí zavolat pomoc. Děda říkal, že ne, ale já jsem stejně zavolala 112. Řekla jsem operátorce, že babička omdlela a oni se mne zeptali, jestli je tam nějaký dospělák. Odpověděla jsem, že je tam děda předala mu telefon. Já jsem šla zatím čekat k vrátkům na sanitku, přijeli asi za 5 minut. Vystoupili dva muži a jedna žena v červených kombinézách a nesli v ruce kufříky. Zavedla jsem je dovnitř a oni babičce změřili tlak a píchli injekci. Dále nevím, protože mě poslali na zahradu. Asi po 10 minutách jsem uslyšela motor a sanita i s babičkou byli fuč. Děda jel za babičkou do nemocnice a já jsem zatím volala mamče, která mi nejdřív nevěřila, protože babička je velmi čiperná. Druhý den jsme se jeli do nemocnice podívat celá rodina za babičkou. Babička už byla v pořádku, teda alespoň neležela na zemi, ale na posteli a mohla mluvit. Byla strašně ráda, že jsme se za ní přijeli podívat a mně dala nugátovou bonboniéru a poděkovala mi, že kdybych neměla vši tak by byla mrtvá. Za týden pustili babičku z nemocnice domů. O Vánocích, když jsme rozbalili všechny dárky, řekla, že má jeden zvláštní dárek, který by chtěla předat sama osobě, která jí zachránila život. Šla jsem k babičce a ona mi předala černou krabičku. Rozbalila jsem jí a byl v ní zlatý řetízek s křížkem. Babička řekla, že moc děkuje a že mi přeje aby mi ten křížek přinesl štěstí. Mamče i taťkovi začali téct slzy a já jsem řekla babičce děkuji. Jsem ráda, že jsem se mohla zapojit do této soutěže a říct Vám svůj příběh. Tereza