Kapesné pro Asii

Začalo to všechno mým největším přáním našetřit si co nejvíce z kapesného a koupit si něco velkého, úžasného. A tak jsem šetřila, střádala korunku ke korunce, až jsem měla pocit, že již mám dost. Ale najednou po tak dlouhém čekání jsem nevěděla, co s ušetřenými penězi. Přemýšlela jsem o tom velmi, velmi dlouho. Mezitím se ve světě odehrálo mnoho zlého a ošklivého. Nejvíce mě dojalo, jak trpí lidé po přírodní katastrofě, která nesla název "Tsunami". Jak jsem tak sledovala zprávy, slyšela různé rozhovory, zrodila se mi v hlavě myšlenka. Zprvu byla velmi nepatrná, maličká, sotva znatelná, ale brzy dostávala stále zřetelnější obrysy a já dospěla k rozhodnutí. Kapesné, které jsem asi rok šetřila, pošlu chudým a bezmocným lidem, kteří ztratili všechno, své domovy, rodiny, přátele, známé. Najednou jsem se vcítila do těchto lidí a nevím, jak by mi bylo, kdybych měla naráz přijít o všechno. Jsem moc ráda, že žiji tady, že mám své rodiče, sourozence, hračky, jídlo apod. Vydala jsem se tedy s maminkou do banky a veškeré své peníze jsem poslala těm, kteří to v dané chvíli potřebovali, oni si to zasloužili daleko více než já. Já bych to utratila sice za hezké, ale nepotřebné věci. Vím, že to byl pouze malý čin, ale já z toho měla opravdu dobrý pocit. Přeji všem lidem, aby alespoň jednou v životě takový pocit zažili.