Ferda

Tento příběh začíná jednoho krásného slunného dne někdy o prázdninách. Toho dne slunce hřálo a já s kamarádem Davidem jsme jen tak posedávali na lavičce a nevěděli jsme, co dělat. Nakonec jsem rozhodl, že se půjdeme projít. Když jsme šli kolem jednoho plotu, zaujal nás hezký pes, nejspíš Irský setr, který na nás koukal z malé a jemu těsné klece. Vedle ní stál velký dům. Po chvilce jsme se začali všímat krvavých šrámů a strupů na těle psa a netrvalo dlouho a z dveří tohoto domu se vynořil starší pán nesoucí dvě misky s jídlem a jeden rohlík. Misky položil před dveře a pejskovi hodil suchý rohlík.

Hned nám to došlo. Ten pejsek je týraný. Když jsme se vraceli domů, k miskám se seběhly kočky a začaly jíst. Přemýšleli jsme, jak pejska osvobodit a vymysleli jsme plán.

Další den jsme zazvonili u toho pána a zeptali jsme se, jestli nám nepůjčí pejska na procházku. Pán nechtěl, ale nechal se přemluvit. S Ferdou (tak jsme mu začali říkat) byla legrace, skákal do řeky, honil se za klacíkem a skotačil. Byl nám vděčný za každou vteřinu volnosti. Chodili jsme pro Ferdu den co den. Až jednou nám ten pán řekl, že nám Ferdu už nepůjčí. Ferda měl na sobě další krvavé šrámy a trhliny a tak byl čas na náš plán.

Jednou večer v šest hodin jsme klackem otevřeli přes plot jeho klec. Ferda vylezl a přesápal se k nám přes plot. Již předem jsme to řekli mámě, která zařídila u svých kamarádů pomoc pro Ferdu. Tak jsme Ferdu odvedli až k nim. Tam jsme ho vykoupali a nakrmili. Pochválili nás za to, že jsme prý udělali správnou věc. Dnes je Ferda velice šťastný a má s fenkou Retrívra jménem Diána 3 malá štěňátka.

Tento příběh je pravdivý.