Příběhy

Jednoho letního dne jsem pomáhal na dědově oslavě. Naše oslavy jsou také ty klasické první hodně štěstí, zdraví, dárky atd. a pak moře jídla a pití. Můj děda má hodně kamarádů, takže se vedle slavnostního přípitku hodně připíjelo na zdraví i v průběhu a senioři byli opilejší a opilejší. Někteří už odcházeli a já začal pomáhat s úklidem. Po jednou uklízecím kolečku jsem šel vylít i plný lavor špinavé vody, venku jsem se ale strachy zarazil – všude byla spousta krve. Lavor jsem okamžitě položil a vydal se po směru kapek krve… na zemi tam ležel dědův kamarád, všude kolem byla spousta krve, já trnul, jestli je to jen rozbitá hlava, nebo něco horšího. Přiběhl jsem s seniorovi, nehýbal se, poklekl jsem a po poslechu si oddychl, že dýchá, zajistil jsem mu průchodné dýchací cesty a rychle utíkal pro lékárničku, protože z hlavy teklo fakt dost krve… cestou jsem očima těkal po zbylých hostech a hledal otce, který je na podobné případy vyškolený. Táta mu obvázal hlavu a já znovu běžel - tentokrát za dědou, který měl sehnat odvoz do nemocnice. Všichni se nejdříve divili, co se stalo, a nakonec byli nervózní hodně, jestli si při pádu neporanil lebku, mozek, nemá otřes mozku. V nemocnici po rentgenu zjistili krvácení do mozku a doktor říkal, že kdybych ho našel jen o chvíli později, bylo by už pozdě. Měl jsem z toho velice smíšené pocity, snad poprvé v životě jsem si uvědomil, jak stačí několik minut a žádný život už vlastně není.