Příběhy
Radost seniorůmZŠ Floriána Bayera, Štramberská 189
Jednoho dne za námi o přestávce přišla do třídy paní asistentka a řekla nám, že brzy pojedeme do příborského domova tancovat s naším tanečním kroužkem romské tance. Nejdřív jsem si myslela, že pojedeme k nám do dětského domova, kde bydlím se svými sourozenci. Ale paní asistentka nám vysvětlila, že nejdřív pojedeme do domova pro seniory, který je na stejné ulici. Byla jsem úplně vyděšená. U nás v domově všechny znám, ale vůbec jsem nevěděla, jaké to bude v domově pro seniory. Nikdy jsem tam nebyla. V den vystoupení jsme hodně spěchaly, abychom dorazily včas. Ani jsem nevěděla jak, a už jsme na sobě měly romské kroje a šly jsme na věc. Najednou jsme stály před jídelnou plnou starších lidí, hodně jich bylo na vozíku, všichni se na nás zvědavě dívali. Ještě, že už paní asistentka pustila hudbu a začaly jsme tancovat. Ze začátku všichni jen tiše seděli, ale postupně se začínali zapojovat, tleskat a někteří se s námi pustili i do tance s šátky. Na konci vystoupení jsme měly velký potlesk. Měly jsme s holkama radost, že se na nás všichni usmívají, a že se jim líbí naše kroje. Tak proběhla moje první návštěva v Domově Příbor. A to jsem ještě nevěděla, že nebyla poslední. Pak se v naší škole rozjel projekt Velká rodina a já jsem se ze zvědavosti přihlásila hned na další akci. Tentokrát už jsem si mohla domov prohlédnout a mluvit s jeho obyvateli.
Ze začátku jsem byla ze starších lidí trošku nervózní, ale pak jsem přišla na to, že si rádi povídají, vzpomínají, mají rádi společnost mladých. Během roku jsem se účastnila skoro všech akcí, které naše škola s domovem pořádala. Vůbec mi nevadilo, že se na akce jezdilo až odpoledne po škole. Moc ráda vzpomínám na Vánoční poštu pro radost. Před Vánocemi jsme ve škole vyráběli vánoční přání a dárky, které jsme pak rozdávali přímo v domově. Připadala jsem si trochu jako Mikuláš nebo Ježíšek. Nejdřív jsem nervózně přešlapovala před pokojem, ale když jsem vešla, vždycky mě někdo hezky přivítal a měl radost z návštěvy a dárků. Byla jsem také na společném pečení jablkového koláče, tam se hodně vzpomínalo. Babičky se rozpovídaly a dozvěděla jsem se samé zajímavé věcí. Hodně mě potěšilo, že mě vybrali jako asistenta na sportovní hry seniorů a juniorů. Na tuto akci chodí do domova děti z mateřské školky a soutěží společně se seniory. Pomáhala jsem velkým i malým soutěžícím na stanovištích s plněním úkolů. Do Domova prostě chodím ráda a mám dobrý pocit, že i já můžu udělat někomu radost.