Příběhy

Jednoho slunečného dne jsme byli s kamarády ze školy na hřišti. Byl tam Milan, Honza, Lukáš, Nathan a já.

Jen tak jsme si povídali, hráli různé hry např.: stop-zem a další. Po chvíli jsme chtěli jít na lavičky vedle hřiště. Lavičky a hřiště dělí plot s ostrými dráty. Všichni jsme šli okolo, jenom Milan přeskakoval plot z lavičky. Bavili jsme se a najednou slyšíme, jak Milan volá, že si roztrhl ruku. Běžel ke starším klukům, kteří hráli na vedlejším hřišti fotbal, a řekl jim, že si roztrhl ruku. Ale oni to na dálku neviděli a nevěřili mu. Pak šel na lavičku a sedl si. Rána mu hodně krvácela. Nevěděli jsme, jak to krváceni zastavit, tak jsme zavolali záchrannou službu a ti nám sdělili instrukce, kterých jsme se drželi. Naštěstí šla kolem spolužačka Sára s kamarádkou a její mamkou. Řekli jsme jí, co se stalo, a kamarádčina maminka doběhla domů obvaz a ruku mu provizorně ošetřila. Sanitka pořad nikde, ruka krvácela, tak se kamarádčina maminka rozhodla, že půjdeme do nemocnice sami. Nemocnice je kousek od hřiště. Po příchodu do nemocnice tam již na nás čekala Milanova mamka, která pracuje jako sestřička na neurologii. Hned si Milana převzala, odvedla ho k lékaři a my šli zpátky na hřiště. Báli jsme se, jak to s ním dopadne. Druhý den jsme mu volali a dozvěděli jsme se, že je po operaci levé ruky a má hlubokou tržnou ránu od malíčku přes celou dlaň až k zapěstí a 20 stehů. V nemocnici strávil asi týden a pak byl několik dní v domácím léčení .

Od této události už uplynuly dva roky, Milan je již po druhé operaci a doufá, že se mu nervy na ruce vyléčí. Několik dní po této nehodě jsme ve škole dostali pochvalu za záchranu spolužáka. Zranění našeho kamaráda přispělo k tomu, že nebezpečné hroty plotu jsou již odstraněny. Pozdě, ale přece.