Příběhy

Je to už asi jeden měsíc co moje vlastní máma cestovala po různých nemocnicích s jednou jedinou avšak dramatickou nemocí s názvem Tuberkulóza. S touto nemocí bojuje už asi jeden rok. A zatím co byla pryč zbyla na mě veškerá starost o rodinu. Musel jsem skoro pořád uklízet pokoje a dělat různé domácí práce.

A abych toho neměl málo tak můj otec začal se rozhodl pro rekonstrukci pokojů. Takže jsem ještě musel dělat další práce navíc. Jako třeba vystěhovat všechen nábytek samozřejmě s pomocí ostatních příslušníků rodiny, ale už toho taky bylo dost na nás všechny.

Musely jsme dlouho žít v nouzovém stavu asi pět týdnů než rekonstrukce skončila.

Mezitím jsme museli žít v plném nepořádku. Náš obývák se rázem proměnil v prales nábytku.

A jájsen tam musel alespoň trochu udržovat pořádek.

Hned jak jsem přišel ze školy tak jsem ihned šel pomoct otci a ostatním, kteří se na tom podíleli. Ještě k tomu jsem se staral o kuchyň a vždy jsem tam měl hromadu nádobí, které jsem musel uložit do myčky a nervózně čekat až to umyje. Normálně jsem tuhle práci nesnášel ale, teď, když je máma pryč začal jsem si jí pomalu užívat. Také jsem někdy vařil s bratrem večeři ale to jen někdy. Normálně nám ji chystala babička ale když neměla čas zbylo to na nás s bratrem.

Naštěstí nám v tom pomohla i druhá babička z maminčiny strany tím, že nám pořád hlídala mou mladší sestru a vždy ji vodila do školky a na víkend ji poslala k nám domů.

Nakonec po pěti týdnech přišel závěrečný okamžik. Rekonstrukce byla konečně dokončena a celá rodina se vracela do normálu.

Ale pak zavolala po telefonu máma se smutnou zprávou. Ta nás z velké radosti zesmutněla. Mamka tam musí zůstat ještě neuvěřitelné dva měsíce. Pro mě to byla hotová tragédie. Protože jsem se na svou mámu hrozně těšil . A měl jsem k tomu i druhý důvod. Musel jsem pokračovat v domácích pracích. Ale pak po měsíci a půl se ozvala radostná zpráva. Ta zněla tak hezky. Máma se vrací domů. Všichni jsme jásali a ulevilo se nám.