Příběhy

Jednoho letního dne se celá naše rodina rozhodla, že navštívíme rodinu Charvátovou. Byla to rodina přítele naší tety, který nás pozval k sobě na chatu. A tak jsme vyrazili. Cesta byla dlouhá, ale naštěstí jsme projížděli různými městy, a tak se bylo na co koukat. Po příjezdu jsme se přivítali a seznámili. Poté následovala prohlídka domu a okolí, bylo to nádherné, všude kolem příroda a samá zábava. Měli jsme v plánu tam zůstat jen chvíli, ale jelikož cesta zpět byla dlouhá a začalo se stmívat, dostali jsme nabídku tam přenocovat. Noc byla překrásná, bylo vidět mnoho hvězd. Měsíc krásně svítil, a tak mě a Honzu, to byl syn tety Charvátové, napadlo, že se půjdeme projít do lesa. Ušli jsme kousek po polní cestě a vešli do temného lesa. Naštěstí jsme si vzali baterku, a proto jsme si mohli svítit na cestu. Došli jsme celkem daleko a rozhodli jsme se vrátit. V tom jsme uviděli oranžovou záři. Z počátku nám nebylo jasné, co to je. Ale jakmile jsme se přiblížili, poznali jsme, že je zle. Hořel les! Honza se okamžitě rozběhl pro pomoc a já začal volat na linku 150. Připadalo mi to jako věčnost. Oheň se mezitím čím dál víc rozšiřoval. Konečně jsou tady – hasiči!! Přijeli s nimi i Honza s tátou, kteří je navigovali po cestě. Mezitím už ale hořela půlka lesa. Požárníci neváhali a okamžitě natahovali hadice. Jakmile měli všechno připravené, zazněl povel ke spuštění vody. Bylo úžasné sledovat, jak oheň rychle ustupoval. Po chvíli plápolal už jen poslední malý plamínek, který mě jejich náčelník nechal uhasit. To ve mně vzbudilo opravdu skvělý pocit, připadal jsem si jako opravdový hasič. Všechno nakonec dobře dopadlo. A já jsem měl velkou radost, že byl les zachráněn.

Vypracoval: Jiří Horák