Příběhy

Na chodníku

Stalo se to jednoho zimního odpoledne. Šla jsem na autobus, kterým jsem pravidelně jezdila do skautského oddílu. Nedaleko od našeho domu bydlí dvě staré paní, jsou to sestry, starají se jedna o druhou. Občas je vídávám jak v létě projíždějí kolem na kole nebo jdou pěšky, ale vždy jsou spolu, aby si mohly pomoct kdyby se jedné z nich něco stalo. Ale právě toho odpoledne se něco změnilo. Procházela jsem kolem jejich domu. Cestu jsem moc nevnímala, spíše jsem myšlenkami, létala v oblacích. Prošla jsem kolem jejich domu, a náhle jsem, pocítila, že něco není v pořádku. Vrátila jsem se tedy abych to zkontrovala. A v tom jsem uviděla jednu ze sester jak leží na zemi. Upadla a nemohla vstát. Hned mě napadlo, že jí zvednu. Jenže jsem asi rychleji jednala než uvažovala. Byla totiž těžší než jsem očekávala. Ale pomoc potřebovala. Zapojila jsem tedy všechny síly a ona se s mou dopomocí postavila. Tímto by mohl můj příběh skončit, ale nekončí. Ta paní nejenže spadla, ona si dokonce i zabouchla dveře, a nemohla se dostat domů. Zvonila, ale její sestra špatně slyší, a zvonek tedy neslyšela. Babičce musela už být celkem zima, přeci jenom vyběhla jen tak, nalehko. Chtěla zaklepat na okno, jenže tam nedosáhla. Zkusila jsem to tedy já.Mně se to nakonec podařilo, její sestra si mě všimla a hned nám šla otevřít. Babička se vrátila do svého domova a já jsem pokračovala v cestě na autobus.

Vypracovala: Martina Žídková