Příběhy

Dnešní příroda už není, a asi nikdy už nebude taková, jaká bývala. Kdysi se všude vypínaly zdravé a mohutné stromy, vlnila se smaragdově zelená tráva, nikde žádné čoudící komíny továren, zchátralé budovy a panelová města. Prostředí nebylo tak znečištěné odpadky a vzduch výfukovými plyny. Nejezdilo moc aut, vlastně skoro žádná, protože lidé zapřahali koně do vozů. Tím pádem nemuseli stavět asfaltové silnice, po kterých by mohla auta jezdit, ale stačila obyčejná cesta. Jenže pokrok nelze zastavit, a to je určitě dobře, jen je nutné sladit užitečné s daným koloběhem přírody.

Když se dnes podíváme na některé přírodní útvary, není to moc hezký pohled. Leckde najdeme dost odpadků, a i když se jich hodně odváží na skládky, jsou lidé, kteří se neštítí odpadky prostě pohodit v lese. Vysoké panelové domy, asfaltové plochy v létě žárem rozpálené, sice se na sídlištích nějaký strom sem tam objeví, ale to bývá spíše výjimka. Po trávě tu šlape skoro každý, a tak se na mnoha místech místo vyšlapaných cestiček objevily vydlážděné chodníčky. Protože je ve městech dosti aut, ovzduší bývá značně znečištěné. Výfukovými plyny se člověk prostě dusí.

Dnes už na tom příroda není tak dobře jako kdysi, a proto, pokusme se jí alespoň zčásti pomoci. Víte, i já se zapojuji do jakýchkoliv brigád, ať je to úklid okolí školy, nebo rád vyčistím potůček...atd, ale to nestačí.

Kdybych měl tu moc, zavedl bych již do školek a škol všech stupňů povinný pětihodinový předmět Estetická výchova. Panečku, to by v tom byl čert, aby se náš svět nezměnil