Příběhy

Už odmala se přátelím s jednou prima dívkou, poprvé jsme se poznaly v pěti letech. Chodívaly jsme spolu do školky a pak dokonce i do školy. Vždy byla moc milá a usměvavá, ale když jsme v 8. třídě nastoupily po prázdninách do školy, vyděsila jsem se. Byla zachmuřená, pobledlá a neskutečně hubená.

Ptala jsem se jí, jestli se něco neděje, ale odpovídala vyhýbavě a jakoby nepřítomně. Jenže to mě neznáte, nedala jsem se a zhurta na ní spustila. Nejprve dlouze mlčela, ale pak mi řekla, že o prázdninách zažila horor. Mamka jí prý vyčítá, že kvůli ní odešel její táta, mlátí ji a sebrala jí všechny věci, co jí táta dal. Nejvíc prý ji ranilo, když jí máma řekla, že je nechtěné dítě. Od té doby jí nechutná, špatně spí a bojí se být s ní.

Jen, když jsem to slyšela, tekly mi z očí slzy. Bylo mi Nikči moc líto, tak jsem jí nabídla pomoc ve všem, jenže jsem nevěděla, kde začít. Poradila jsem se s mojí mamkou, a ta mi řekla, že Nikola potřebuje odbornou pomoc psychologa. Společně jsme našly na internetu adresu a já kamarádce o všem řekla. Kupodivu souhlasila a já byla fakt ráda. Jen mě poprosila, ať jdu s ní.

Sedly jsme si na barevné sedačky a čekaly, až nás zavolají. Po chvíli vyšla se slzami v očích a já si říkala, že takhle daleko to zajít nemělo.

Hned jsme šly k ní domů, sbalily její věci a šly k nám. Má mamka se zlobila, bála se, že bude mít oplétačky s úřady, ale věřte nebo ne, Nikola u nás bydlela dva měsíce a její máma se o ni nezajímala, bylo jí jedno, kde Nikola je. Má kamarádka se pomalu zklidňovala, dokonce přibrala. Pak se ozval její táta a rozhodl se, že si pro Nikču přijede a ona bude bydlet u něj.

Pomáhala jsem jí sbalit věci a bylo mi moc smutno a zároveň sladko. Tohle vytvořilo to nejsilnější pouto mezi námi a připadala jsem si jako její sestra. Dokonce i moje mamka plakala, když se Nikča loučila, ale obě jsme chápaly, že to tak všechno bude lepší.