Příběhy

<p>Můj děda Antonín Procházka bydlí ve stejné vesnici jako já, v Dolních Životicích. Jelikož nemá zahradu ani pole, rád se stará o tu naši. Pěstuje na ní jahody, brambory, papriky, čili papriky, rajčata, hrášek a pažitku. Nejraději pěstuje jahody, protože jsou sladká a máme je všichni rádi. Ale i okurky. Jak bylo všechno zralé, tak děda přišel k nám, jestli mu s tím trošičku nepomůžeme, a vtom mamka umývala schody a najednou slyší au au to bolí. Maminka se šla podívat, co se to děje, a děda seděl na schodech a mamka se ho ptá, co se mu stalo, děda říkal, že se k nám šel zeptat, jestli bychom mu nepomohli sesbírat zralé ovoce a zeleninu ze zahrady, a najednou uklouzl na schodech a vyvrtnul si kotník, a tak mamka to řekla taťkovi a jeli spolu do nemocnice. Tam dědovi dali nohu do sádry a řekli, že má výron a že si ho tu pár dní nechají. Ovšem že dědovi se zůstávat v nemocnici moc nechtělo, protože musel sklidit zralou zeleninu, a oni mu řekli, že si ještě tak necelé dva týdny poleží. A tak jsem se rozhodl, že to za dědu posbírám. Děda s tím souhlasil, ale říkal, že se to musí sklidit hned, ať je to ještě dobré. A na druhý den jsem se do toho pustil. Pomáhal mi i můj starší bratr Tomáš. Spolu jsme to měli rychleji hotové. Bylo toho hodně, ale rychle se ztrácely jahody, protože byly dobré a sladké. Jak se děda vrátil z nemocnice, tak jsme to už měli všechno sklizené. Děda nás pochválil. Babička už pomalu zavařovala okurky, protože děda je má tuze rád!!!</p>