Příběhy

<p>Jednoho dne jsem jela k mé kamarádce Petře Pospíšilové na víkend do Teplic. Rozhodly jsme se, že půjdeme na „couranou“ do města. Procházely jsme zrovna okolo nemocnice, když jsme uviděly paní na vozíčku. Je tam zvláštně dělaný přechod, je hrbolatý a na začátku takový do kopce. Chudák paní se nemohla rozjet, na semaforu se už rozsvítila pro auta zelená a paní ne a ne se dát do pohybu. Lidé z aut nenapadlo nic lepšího než na ni troubit, kolemjdoucí nevypadali, že by jí chtěli alespoň trochu pomoci vyřešit situaci. S Péťou jsme se na sebe podívaly a hned jsme věděly, co máme udělat. Přispěchaly jsme k paní na vozíku a dotlačily jsme ji přes přechod na druhou stranu silnice. Ještě jsme ji dotlačily k nemocnici, kam měla namířeno. Nevím, zda se to dá hodnotit jako nějaký velikánský „čin“, „pomoc v nouzi“. Možná by někdo z vás nad tím mávl rukou: „Taková maličkost!“ Já mám však dobrý pocit z toho, že jsme mohly alespoň nějak pomoct.</p>