Příběhy

<p>Dobrý den, dříve než začnu psát svůj příběh, chtěla bych napsat, že tento čin jsem neudělala jenom já sama, ale že se na tom podílela naše celá třída, celá škola, prostě všichni, kdo mohli, tak pomohli. A já jsem za to strašně šťastná. Bydlím v Kladně a chodím do 8 třídy. Když jsem nastupovala na druhý stupeň, čili do 6. třídy, vůbec jsem nevěděla, co mě bude čekat. Ale bylo to docela fajn. Nejzajímavější bylo na naší nové paní učitelce, že nám navrhla, abychom pomohli Azylovému domu v Kladně, když budou Vánoce. V Azylovém domě bydlí maminky s malými, ale i většími dětmi, je to takový dům, kde jim pomohou s jakýmkoliv problémem. Na nic jsme nečekali a pustili jsme se do toho. O výtvarné výchově jsme nakreslili plakáty, které jsme potom vyvěsili po škole. Pro děti s maminkami jsme začali sbírat: nádobí, utěrky, oblečení, hračky a mnoho dalšího. Hned se do toho všichni pustili, jak my, tak i ostatní děti ze školy, a dokonce i rodiny. Pamatuji si, když jsem čekala ještě s kamarádkou, jak k nám přišel nějaký pán a přinesl nám 2 velké pytle hraček. Bylo to úžasné, měli jsme ohromnou radost, že jsou všichni tak ochotní. Ten náš 1. ročník se teprve rozjížděl, a proto když jsme měli všechno zabalené, jeli jsme já, Káťa a Kuba o Vánocích autem paní učitelky do Azylového domu. Řeknu vám, měli jsme tolik věcí, že jsme se tam pomalu nevešli ani my. Když jsme tam dorazili, bohužel děti s maminkami tam nebyly. Bylo mi to docela líto, ale když si uvědomím, jakou z toho měli radost, tak mi to ani nevadí. V 7. třídě jsme tohle opakovali znova: Plakáty, sbírka, hračky, atd.... Ale tentokrát jela celá třída. Když jsme tam dojeli, přečetli jsme dětem pohádku, kterou jsme měli připravenou, a po pohádce přišly dárky. Maminky s dětmi z toho měly obrovskou radost, dětem úplně zářily oči, jak byly šťastní. Slovama se to nedá popsat. Jsem strašně ráda, že jsme měli takovou možnost, abychom tuto sbírku uspořádali. Já doufám, ne, já si přeji, abychom tuhle sbírku uspořádali i další rok o Vánocích. A až vyjdu ze základní školy, moc bych si přála, aby tuhle správnou věc dělaly i další třídy.</p>