Příběhy

<p>

V životě jsou chvíle, kdy je potřeba pomoci a pohotově reagovat. Mnohdy ani nevíte, že je to zrovna ten den a ta hodina, kdy se to stane.

</p>

<p>

Jako obvykle jsem byla venku s kamarádkou Míšou. Šly jsme k ní domů, protože dostala velký hlad. Když si Míša připravila svačinu, procházely jsme se pomalu až k mému domu, abych se mohla najíst taky. Odemkla jsem si vchodové dveře a mířily jsme k výtahu. Po schodech se mi opravdu jít nechtělo, protože bydlím až v pátém patře. Když jsme přicházely k výtahu, bylo mi opravdu divné, že je v něm stále rozsvíceno.

</p>

<p>

Otevřely jsme dveře a tam jsme uviděly zvláštně ležící kolo. Zeptala jsem se Míši, jestli náhodou neví, čí to kolo je. Míša odpověděla: „Ne, nevím.” A teď to přišlo. Podívala jsem se ještě jednou do kabiny výtahu. „Ve výtahu leží člověk!”, vykřikla jsem.

</p>

<p>

Vypadal jako gumový. Snažila jsem se o nějakou komunikaci, a tak jsem zavolala: „Pane, haló! Slyšíte mě?” Bylo to moc zvláštní, protože vůbec neodpovídal. Zkusila jsem to ještě jednou: „Pane, slyšíte mě?” Ale neodpovídal.

</p>

<p>

Pochopila jsem, že ten muž potřebuje okamžitou pomoc, protože při dýchání chroptěl. Míša dostala strach a chtěla rychle utéct. Ale já si řekla, že tomu pánovi prostě musím pomoct, a přemluvila jsem Míšu, ať zůstane. Tak jsem rychle běžela k bytu v přízemí, kde bydlí moje teta, a řekla jí, že ve výtahu leží nějaký pán, který nemluví a nehýbe se. Teta běžela k výtahu a v okamžení zjistila, že je to náš soused pan Svrčina. Bála jsem se o něj, aby neumřel. Teta nám řekla, ať nemáme strach, a poslala nás domů.

</p>

<p>

Tetě přišel na pomoc soused Šrámek, aby vynesl kolo z výtahu. Pak tetina dcera podala potřebné věci, jako deku, ručníky a vařečku, protože pan Svrčina měl zapadlý jazyk. Ale to už byla na cestě sanitka a lékaři, kteří zjistili, že pan Svrčina dostal epileptický záchvat. Lékaři ujistili tetu, že pan Svrčina bude v pořádku.

</p>

<p>

Jeho manželka mi poděkovala za záchranu manželova života. A já si oddychla.

</p>

<p>

Jsem na sebe moc pyšná, protože jsem neutekla a našla jsem odvahu zavolat pomoc.

</p>