Příběhy
MarcelaZŠ a MŠ Drahotuše
<p>Na jednom z našich školních výletů, kde byla i moje kamarádka Marcela, byly různé soutěže, výlety a diskotéky. Je škoda, že jsme si toho nevšimly dřív, ale Marcele nebylo moc do smíchu, protože se s ní nikdo moc nebavil. Asi třetí den večer, když byla zrovna diskotéka, jsme si s jinou kamarádkou všimly, že se Marcela vytratila. Řekly jsme, že se jdeme napít, ale ve skutečnosti jsme šly Marcelu hledat. Asi po pěti minutách jsme ji našly sedět u vody. Když jsme k ní přišly blíže, zjistily jsme, že brečí. Opatrně jsme k ní přišly, sedly si vedle ní a zeptaly se, co se děje. Zprvu nám nechtěla nic říct, ale za chvíli se rozpovídala. Řekla nám hroznou věc. Řekla, že je prý úplně bezradná a že přemýšlí o tom, že buď uteče hluboko do lesa a už se nevrátí, anebo že spáchá sebevraždu.</p>
<p>S kamarádkou jsme se na sebe podívaly a v tu chvíli jsme nevěděly, jestli si dělá srandu, nebo to myslí vážně. Po chvíli nás přesvědčila, že to bohužel myslí vážně. Napřed jsme to chtěly jít oznámit paní učitelce, ale nakonec jsme se rozhodly, že to neuděláme a pokusíme se jí nějak pomoci samy. Když jsme se zeptaly, co se teda stalo, řekla, že má nějaké problémy v rodině a navíc se s ní nikdo nechce bacit a kluci jí nadávají. Nakonec se nám podařilo jí její plány rozmluvit a slíbily jsme, že budeme její kamarádky a až jí bude zase do breku a budou ji napadat podobné myšlenky, že může přijít za námi a my jí pomůžeme. Po chvíli jsme se opět vrátily do sálu, sedly si na židličky a zanedlouho diskotéka skončila a my jsme šly spát. Příští den ráno si u snídaně Marcela sedla s námi a pomalu se jí vracela dobrá nálada. Odpoledne už jsme na to všechny tři vzpomínaly jen jako na hloupý nápad a večer se tomu i zasmály.</p>