Příběhy

<p>Jsem docela obyčejný kluk z vesnice, ale v mém věku zvládám pomoc babičce, kterou nezvládne jen tak nějaký dospělák. Myslím si, že můžu být na svou pomoc právem hrdý.</p>

<p>Moje babička je nemocná cukrovkou a já jí každý den pomáhám s natahováním inzulínu. Není to těžká práce, ale musí to být přesně 28 dílků ráno a 26 dílků večer. Babička na to špatně vidí, tak jí s tím pomáhám. Inzulín si píchá dvakrát denně. Píchá si ho do ruky nebo do nohy. Do ruky si to píchnout neumí, proto mě někdy poprosí, abych jí to píchl. Vezmu díl papírové buničiny, nastříkám dezinfekci, potřu babičce místo vpichu a opatrně vpíchnu inzulín. Musím to píchnout dobře, abych jí neudělal modřinu. Babička je hodná a vždy mi něco dá. Někdy si připadám jako zdravotní sestra, ale já to dělám pro babičku rád a ona je taky ráda. Taky když potřebuje zajít do obchodu pro nějaký nákup, tak jí zajdu, i když se mi někdy nechce, ale nakonec se stejně překonám. Někdy jí pomáhám uklízet, vysávat koberec a utřít prach. Už jsem jí pomáhal i mýt okna. Nebylo to nic moc, ale snažil jsem se. Babička mě vždycky pochválí, i když to není ono. Tohle je moje pomoc babičce.</p>