Příběhy
Zlomená ruka20. ZŠ Brojova 13, Plzeň
<p>V našem domě, kde žije 15 rodin, bydlela v přízemí stará paní. Protože špatně chodila, měla hůlku. Jednou šla maminka s mojí dvanáctiletou sestrou Petrou ráno po schodech a zaslechly, jak tato paní za dveřmi něco volá. Přišly blíž a přes zavřené dveře se dozvěděly, že paní upadla a nemůže se zvednout. Sestra běžela k telefonu, zavolala záchranku a vrátila se k mamce, která se s paní domlouvala.</p>
<p>Paní, která ležela na zemi, se podařilo dosáhnout na kliku a pootevřít dveře. Protože paní ležela hned za dveřmi, sestře se jen těžko podařilo protáhnout se do bytu. Pomohla paní odsunout se od dveří, aby se dovnitř mohla dostat i mamka. Ta pak přinesla židli a společně paní posadily. Daly jí mokrý kapesník na čelo. Paní si stěžovala, že ji bolí ruka. Sestra podle návodu paní Sochorové vyhledala v dokladech zdravotní průkaz.</p>
<p>Tady to popisuji, jako kdyby to trvalo velmi dlouhou dobu, ale několik minut po zavolání už před domem houkala sanita. Zatímco lékař ošetřoval paní, sestra vyhledala v dokladech telefonní číslo na dceru zmíněné paní a zavolala jí. Lékaři ošetřili paní ruku a odvezli ji na celkové vyšetření. Mamka s mojí sestrou vyčkaly příchodu dcery paní Sochorové, aby ji o všem zpravily a předaly jí klíče a lístek od lékaře, aby věděla, kde je maminka.</p>
<p>Paní Sochorovou odpoledne přivezli s rukou v sádře, ale pořád ji bolela hlava a musela ležet. V našem domě už pak byla jen několik týdnů, protože potřebovala celodenní ošetřování, a dcera si ji odvezla. Líbilo by se mi, kdyby všechny děti uměly pohotově reagovat jako moje sestra.</p>
<p>A myslím si, že když člověk udělá radost někomu jinému, udělá tím radost i sobě!</p>