Příběhy

<p>

Jednou jsme šli s rodiči do lesa. Cestou jsme uviděli štěňátko, jak je uvázané ke stromu. Byl to nějaký obyčejný voříšek, kterého tam někdo přivázal. Bylo mi ho hrozně líto a zároveň jsem měla zlost na toho, kdo takovou hrůzu mohl udělat. Jelikož mám ráda psy, tak jsem prosila: "Mami, vezmeme si ho domů." Ale maminka řekla, že si ho vzít nemůžeme, protože už nám na zahradě jeden pejsek štěká a pomáhá nám hlídat. Nemohl tam ale přece zůstat sám, tak jsme ho alespoň odvázali, vzali k nám na dvůr a dali mu najíst a napít. Nevěděli jsme co s ním, a tak tatínek jel hledat do vesnice, komu pes patří. Ale bohužel majitele nenašel. Kdopak by se také hlásil k takovému činu. Při zpáteční cestě domů jsme míjeli kamaráda, zastavili jsme a seznámili jsme ho se situací a hlavně s pejskem, kterého si okamžitě zamiloval. Jako by si padli do oka, pes a nový majitel.

</p>

<p>

Kamarád si pejska odvedl domů. Dnes už je z malého štěňátka krásný huňatý medvídek a naši vesnici si bez něho už nedokážu představit.

</p>

<p>

Příběh se opravdu stal asi před třemi lety.

</p>