Příběhy

<p>

Co to vlastně dobrý skutek je? Teď už víme, že je to pomáhat druhým lidem, ať už činem, láskou nebo záchranou života. Když jsme byli malí, našimi dobrými skutky byly drobné domácí práce, pomoc starším lidem s nákupem nebo půjčení školních pomůcek spolužákovi. To jsou malé drobné skutky. Vždy jsme si mysleli, že na ty velké opravdové skutky si musíme počkat, až budeme dospělí. Jak moc jsme se spletli!

</p>

<p>

Je nás 18 žáků 4.a třídy, kteří mají v osnovách českého jazyka psaní dopisu. Moc jsme se těšili, že si budeme mezi sebou psát dopisy. Jaké bylo naše překvapení, když nám paní učitelka rozdala 18 lístečků a na nich jména pro nás úplně cizích lidí. Od paní učitelky jsme se dozvěděli, že to jsou staří opuštění lidé z domova důchodců v Hodoníně. Ze začátku jsme byli moc překvapeni, vždyť jsme ty babičky a dědečky vůbec neznali a měli jsme strach, že nám snad ani nenapíší.

</p>

<p>

Ještě ten den hned ze školy jsme pospíchali koupit dopisní papírky a obálky. Doma jsme se pustili do psaní. Ze začátku nám to moc nešlo, nevěděli jsme co napsat, co by je mohlo zajímat. Po prvních nesmělých větách se nám tužky samy rozběhly po papíře a výsledkem byl i několik stran dlouhý dopis. Skoro všichni jsme spolu s dopisem do obálky připojili i nějaký obrázek. Po odeslání dopisů nám zbývalo už jen čekat, jestli se někdo ozve. Dopisy začaly docházet postupně, některé babičky a dědečci už nedokážou sami psát, proto musí poprosit sestřičky. Ve škole jsme si četli dopisy, které nám přišly. Dozvídali jsme se o životě našich babiček a dědečků věci krásné a šťastné, ale i ty zlé a smutné. Někteří z nich prožívali válku, jiní ztratili rodinu.

</p>

<p>

Před Vánocemi nám paní učitelka oznámila, že se do domova důchodců pojedeme podívat. Jako společný dárek jsme pro ně vyrobili betlém, nacvičili jsme si vánoční pásmo a každý si připravil malý dárek. Večer jsme nemohli nedočkavostí ani usnout a přemýšleli jsme, jak nás asi přijmou.

</p>

V domově měli krásný vánoční stromeček, kde jsme předvedli naše pásmo básniček a koled. Svým babičkám a dědečkům jsme předali naše drobné dárečky. Nikdy nezapomeneme na ty slzy štěstí a dojetí. Nedokážeme ani popsat, jak byli šťastni, že si na ně o Vánocích někdo vzpomněl. Strávili jsme s nimi krásný den, kdy jsme si měli s nimi pořád o čem povídat. Těšíme se na další shledání, které plánujeme na Velikonoce. Zatím si stále dopisujeme. Některým z nás nahradili babičky a dědečky, které už nemáme. Máme je moc rádi.

</p>

<p>

Víme, že jsme nezachránili žádný lidský život, ale udělali jsme několik starých a opuštěných lidí šťastnými a to není málo.

</p>