Příběhy

<p>

Bylo odpoledne a my jsme si s bráškou Rendou hráli, kdo zalije více stromků. Nosili jsme vodu v kyblíku. Rendovi bylo pět let a mně dvanáct. Pro vodu jsme chodili k potoku před náš dům.

</p>

<p>

Oba dva jsme šli pro vodu a já nabrala jako první a šla jsem ke stromkům. Přes rameno jsem řekla bratrovi: "Už pojď." Nic se neozývalo, neodpovídal. Bylo mně to divné, tak jsem volala podruhé a zase nic. Otočila jsem se a vracím se k potoku a vidím, jak se Renda topí ve vodě. Sbíhám dolů na břeh, tam jsou položené desky a klekám si, abych ho zachránila. Renda podplaval kulatý rám, který držel desky a já na nich klečela. Snažila jsem se ho vytáhnout za ramena na zádech, ale pořád nic. Nezbývalo mně nic jiného, než ho vytáhnout za vlasy pro jeho záchranu. Konečně se mi ho podařilo vytáhnout. Ležel na desce přímo vedle mě a vidím, že se nehýbe. Udělala jsem mu první pomoc a současně i dýchání z úst do úst. Renda vyplivl vodu, potom začal dýchat, strašně brečet strachem, zimou, byl zmatený.

</p>

<p>

Než jsem došla domů, tak mě viděly sousedky a byly tehdy svědky toho, co se stalo. Přišla jsem na zahradu za taťkou a mamkou. Mamka šla převléct Rendu a já vyprávěla taťkovi, co se stalo. Mamka po chvíli došla a řekla, že se Renda podruhé narodil.

</p>