Příběhy

<p>

Konečně je tu slunečný den, který měl být plný legrace a dobrodružství. Se svým kamarádem Martinem a jeho malou sestrou Monikou jsem vyrazili ke kolejím, abychom si užili trochu zábavy.

</p>

<p>

Nejprve jsme přijeli ke trati a pozorovali rychlost vlaku. Říkali jsme si, že bychom mohli nasbírat nějaké kytičky nebo jahody, které rostly mezi cestou a železniční tratí. Pustili jsme se tedy do trhání a bylo nám fajn.

</p>

<p>

Jenže za chvíli jsme s Martinem uslyšeli Moničin výkřik a uviděli zděšený výraz jejích očí, které se dívaly na nohu. Neustále křičela: "Had, had, had!"

</p>

<p>

V tu chvíli nám došlo, co se děje, a vytáhli jsme Monču na cestu, kde jsem jí okamžitě zaškrtila nohu mikinou a šňůrou od klíčů a neustále jsem ji utěšovala. Martin jel mezitím pro pomoc.

Já jsem ji vzala na kolo a dopravila ji k obecnímu úřadu. Rodiče mých kamarádů ihned přijeli. Cítila jsem nervozitu, strach a napětí.

</p>

<p>

Záchranná služba dorazila během chvíle a odvezla Moniku do nemocnice. Martin ze sebe nemohl vydat ani hlásku. Bylo mi líto, že toto všechno potkalo nás. V nemocnici neměli správné sérum, a proto Monika jezdila po vyšetřeních s napuchlou nohou. Nakonec se sérum, které pro ni bylo životně důležité, našlo.

</p>

<p>

Už nikdy bych takový strach nechtěla zažít. Jsem ale ráda, že vše mělo šťastný konec.

</p>