Příběhy

<p>

Moje babička bydlí na vesnici. Má velkou zahradu a pole. Jednou šla babička dát slepicím zrní a uklouzla. Spadla tak nešťastně, že nemohla ani vstát. Proto dědeček zavolal sanitku a ta si babičku odvezla do nemocnice. Doktor jí řekl: "Paní Lasotová, budete tu muset zůstat nejméně týden, než vám tu páteř dáme do pořádku." To babičku vůbec nepotěšilo, protože byla doba na sklízení brambor. Když jsme se dozvěděli, že babička je v nemocnici, začali jsme uvažovat, jak babičce pomoci.

</p>

<p>

Pole brambor bylo velké a dědeček by to sám nezvládl. Proto jsme se domluvili celá rodina, že babičce uděláme překvapení a brambory jí vykopeme sami. V sobotu jsme přijeli k dědečkovi. Převlékli jsme se do pracovních oděvů, vzali motyky a šli na pole. Dospělí kopali a děti vybíraly, třídily a ukládaly brambory do dřevěných krabic. Když jsme měli všechny brambory vykopané, nanosili jsme je v krabicích do sklepa. Večer tatínek se strejdou udělali táborák, u kterého jsme si opekli párky. Jelikož jsme měli velký hlad, velice nám chutnaly. Potom jsme se rozloučili a jeli domů. Byli jsme unaveni, ale rádi, že jsme babičce pomohli. Další den jsme babičce v nemocnici řekli, že má brambory už ve sklepě. Byla velmi překvapená a potěšená.

</p>