Příběhy

V roce 2018 jsem já a můj nejlepší kamarád dospěli k rozhodnutí udělat něco pro dobrou věc. Rozhodnutím bylo to, že spolu začneme navštěvovat klienty v kolínském domově důchodců. Paní vychovatelka vše dojednala. Oba dva jsme hudebního zaměření, proto, když jsme tam šli na návštěvu, zahráli jsme klientům lidové písničky. Po našem koncertu se na nás posluchači hezky usmívali. Myslím si, že byli rádi za hudební představení a také za čas strávený s námi. O rok později jsme akcí v domově důchodců inspirovali mnoho spolužáků z naší školy, kteří tam začínali chodit s námi a sem tam někteří z nich něco upekli nebo vyrobili. Když jsme tam šli naposledy, bylo to na Vánoce, upekli jsme cukroví a vyrobili keramické stromečky. Nejprve jsme si prošli celý program. Jeden z nás zarecitoval vánoční básničku, další zahrál vánoční písničky, ale nejlepší byl závěr vystoupení. Nakonec jsme všichni začali zpívat koledy a všechny babičky a dědové se přidali a zpívali s námi. Potom jsme rozdali keramické stromečky, všichni byli štastní a usmívali se na nás. Cítila jsem se taky štastně, protože jsem věděla, že jsem jim zlepšila den. Když jsme odcházeli, už jsem se těšila na příště, až jim budu moct zahrát na kytaru, zazpívat nebo předat vlastnoručně vyrobený dáreček. Bohužel se tak nestalo, přišla pandemie nemoci COVID-19 a všechny domovy důchodců se zavřely. Nemohli jsme nikam jít a bylo mi to líto. Pořád mám ale naději, že tam zavítáme tenhle školní rok.