Příběhy

Já a mé kamarádky jsme vždy byly takové ekologické. Nepoužívaly jsme moc plastu, šetřily vodou a třídily odpad. Jednoho dne jsme se spolu šly projít do lesa a tam byla spoušť. Všude poházené odpadky zašlapané do země. Chvíli jsme si říkaly, jaká bezohledná prasata (obzvlášť vůči přírodě) lidé jsou. Poté jsme bez rozmýšlení se šly domů zeptat, zda bychom mohli jít do lesa sbírat odpadky a jestli nám rodiče dají nějaký pytel. Byl už ale večer, tak jsme mohly jít sbírat až ráno. Následujícího dne jsme brzo vstaly a podle domluvy se sešly před mým domem. Každá jsme měla pytel a rukavice. Vešly jsme zpět do lesa a sbíraly vše, co jsme viděly. Plechovky, igelitové sáčky, plastové lahve... zkrátka, bylo toho strašlivě moc. V jedné části lesa jsme dokonce natrefily na plastové pláty (asi 2 metry dlouhé a 25 centimetrů široké), kterých bylo nakonec asi 30. Z lesa jsme vycházely s 5 plnými taškami a každá z nás nesla několik plátů. Ještě toho dne jsme vše pečlivě vytřídily. Byla to hezká procházka a věřím, že jsme aspoň trochu pomohly. Měla jsem z toho moc hezký pocit, tak jsem se nedávno rozhodla, že bych chtěla pomoci znova, nechat si narůst hodně dlouhé vlasy, pak je ustřihnout třeba na ramena a darovat dětem s rakovinou. Kdo ví, třeba sem budu za pár let psát tento příběh.