Příběhy

Jmenuji se Laura. Je mi devět let a bydlím v Prostějově. Nedávno jsem žila na vesnici, se svými rodiči. Doma nás bylo šest dětí. Rodiče se často hádali a nevím proč,ale jednoho dne nám začal hořet dům. Bylo to v noci a všichni jsme byli v posteli. Naštěstí jsme všichni přežili, ale já nemůžu zapomenout na chvíle,kdy kolem mne byly plameny a já se bála o svůj život. Zůstala jsem v hořícím domě jako poslední. Když pro mne přišel tatínek a běželi spolu mezi plameny, popálila jsem se. Na ruce mi zůstala stopa po hořících plamenech. Po požáru jsem já a moji tři sourozenci skončili v Dětském domově v Prostějově, kde jsem moc spokojená. Našla jsem si mezi dětmi hodně kamarádů.

Dva nejstarší sourozence si vzala babička, která žije na Slovensku. Od té doby moji maminku téměř nevídám. Tatínek za námi občas chodí.

Často přemýšlím, jak je mamince,když zůstala sama a nemá čas navštívit své děti. Já jsem teď velmi spokojená. Mám kamarády, chodím do školy, kde se mi líbí, mám hodnou paní učitelku,tety,které se o mne starají. V Dětském domově jsem ráda. Mám ráda všechny děti, se kterými tam bydlím. Tetám pomáhám hlavně s menšími dětmi,které tu máme. Hlavně se starám o pětiletého Andreje,kterého sprchuji, oblékám, ale také pomáhám mladšímu bratrovi s úkoly. Oběma čtu pohádky, protože už umím číst. Baví mne malovat obrázky,které ráda rozdávám pro radost,chodím zpívat písničky babičkám, které žijí v domově důchodců, blízko nás. Jen je mi občas smutno po mamince, kterou jsem již dlouhou dobu neviděla. Moje představa, že se objeví s dárkem, v den mých narozenin je asi pouhopouhý sen.