Příběhy

Můj spolužák Pavlík

Můj spolužák, který se jmenuje Pavlík, nemá vůbec jednoduché dětství jako třeba já. Do naší třídy přišel před dvěma roky, když jsme byli druháci a než jsme se stačili lépe poznat, stal se mu hned po prvním měsíci vážný úraz. Odpoledne si hrál na hřišti a nechal se nalákat do nedalekého panelového domu, kde jej jiná žákyně z naší školy, ale z vedlejší třídy přemluvila, aby vylezl na parapet otevřeného okna, že si tam něco schovala. Pavlík ji bohužel poslechl a hned na to poznal, jak velkou chybu udělal. V mžiku se zřítil na betonovou cestu u domu. Vůbec nechápal, proč mu to ta dívka udělala. Následovala okamžitá pomoc. Jeden kamarád volal záchranku, další běžel sehnat jeho maminku a ostatní se mu snažili dodat trochu odvahy, že vše dobře dopadne. Pavlík skončil v nemocnici, kde musel podstoupit náročnou operaci. Měl totiž zlomenou stehenní kost. Možná si myslíte, že můj příběh je u konce, ale jste na omylu. Teprve tady začíná hlavní důvod mého vyprávění. Poslouchejte. Pavlík se už ten rok do školy nevrátil. Po operaci šel sice domů, kde se pomalu učil chodit o berlích, ale moc mu to nešlo, protože byl zesláblý. Zakopl a bohužel upadl. Následovala opět operace. Naše paní učitelka nechtěla, aby musel opakovat ročník, tak do jeho rodiny docházela a Pavlíka doučovala. Pavlíkovi se noha rychle lepšila a my jsme se těšili, že se brzy vrátí mezi nás. Jenže se tak nestalo. Pavlíka odvezli do jiného města, kde byl umístěný v Klokánku, což je zařízení pro děti. Paní učitelka zjistila, že Pavlíkova maminka, která se sama starala o čtyři děti, přišla o bydlení a neměla prostředky na důležité věci jako je jídlo, oblečení, elektřina a léky. Ve škole jsme si o tom povídali a bylo nám to moc líto. Ptáte se, jak to dopadlo? Dobře to dopadlo. Ve třídě jsme dali hlavy dohromady a začali pátrat po našem spolužákovi. Nakonec jsme zjistili adresu, do Klokánku jsme zavolali, a začali jsme Pavlíkovi psát dopisy. Vánoce ještě pobyl v zařízení, ale pomocí úřadů se po nich mohl i se svými sourozenci vrátit ke své mamince. Já jsem mu se svojí rodinou poslala pod stromeček balíček s novými školními pomůckami a přibalila jsem mu tam malého plyšáka, aby mu nebylo smutno. Když se pak Pavlík před pololetním vysvědčením vrátil do třídy, tak mi za dárky poděkoval. A já jsem měla velkou radost. Z čeho? Přece z jeho radosti. Je fajn pomáhat druhým.