Příběhy

<p>Každý z nás má někde své kořeny. Zná tátu, mámu, babičku, dědečka. Je hrdý na to, co předkové v rodině dokázali. Je rád, když se řekne, že má po někom z rodu vlastnosti, nebo že je někomu podobný.</p>

<p>Má kamarádka takové štěstí neměla. Vyrůstala v rodině, která ji adoptovala. Do svých 17 let o tom nevěděla. Jednou doma při uklízení našla papíry o své adopci. Nemohla tomu uvěřit, byla v šoku. Vzhledem k tomu, že v poslední době se doma moc nepohodla s rodiči, byla z nalezení adopčních papírů ještě více rozrušená a rozhozená.

Chtěla svou situaci řešit odchodem z domu, a tak mě kontaktovala, zda může pár dní zůstat u mne.</p>

<p>Byl to pro mne celkem šok. Nevěděl jsem, jak se zachovat, ale byla to moje kamarádka, tak jsem jí pomohl. Ten den jsem odešel ze školy a pomohl jí. Doma jsem to musel zavolat rodičům, ti nakonec souhlasili a já se pustil do debatování o problému s kamarádkou. Chtěl jsem, ať se to zase spraví. Nakonec přijela její maminka, promluvili si o tom a spolu odjeli zpět domů.</p>

<p>Jsem rád, že jsem mohl pomoct v tak těžké situaci. Sama se mi později přiznala, že kdo ví, jak by situaci v rozrušení řešila. </p>