Příběhy

<p>

Asi před rokem se mé babičce přihodila mozková mrtvice. Odvezli ji do nemocnice a celá naše rodina z toho byla velmi smutná. Každý den za ní mamka, teta nebo sestra jezdily a já někdy taky. Lepšilo se to, ale někdy taky zhoršovalo. Tak po půl roce nám dali babičku domů. Měli jsme radost, ale taky jsme věděli, že nastanou velké starosti. Naštěstí mamka pracuje doma, takže se může o babičku starat. Ze začátku to byly velké starosti, ale postupně jsme si začali zvykat. Pomáhala jsem mamce, jak nejvíc jsem mohla. Cvičila jsem s babičkou, povídaly jsme si, pomáhala jí sednout si a lehnout si a četly jsme si. Nyní máme radost z každého pokroku, který se babičce podaří. Tato rodinná událost naši rodinu velmi změnila, všichni si musíme navzájem pomáhat.

</p>